20. Máj - Karel Hynek Mácha

Pohádky

V zámku a v podzámčí

Národní báchorky a pověsti

Divá Bára

Karla

Babička

Pohorská vesnice

Romantismus:

Victor Hugo (1802–1885) Jane Austenová (1775-1817) George Gordon Byron (1788-1824) Percy Bysshe Shelley (1792-1822) Walter Scott (1771-1832) - Francie

- Anglie

- představitelka tzv. rodinného románu

- považován za zakladatele historické povídky a historického románu Stendhal, Legenda, Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci Pýcha a předsudek Childe Haroldova pouť Odpoutaný Prométheus Waverly, Ivanhoe

Analýza uměleckého textu

• I. Část

Druh: lyrika

Forma: poezie

Žánr: lyricko-epická báseň

Témata

vina a smrt, láska, Země, čas, Nešťastný životní osud Viléma a Jarmily a zobrazení májové přírody, oslava jarní přírody

Motivy

tragická nenaplněná láska, jarní příroda, smrt, sebelítost

Děj

Věnování – Máj je dedikován Hynku Kommovi, což byl pražský měšťan a vlastnenec. Rodina Máchových ho chovala v úctě.

I. zpěv:

Dívka sedí večer 1. května u jezera a čeká na svého milého. Bojí se, že nepřijde, a pláče. Přijíždí loďka a plavec dívce řekne, že její milý je ve vězení ve věži za to, že zabil svého vlastního otce. Zítra má být lámán v kole. Loďka odplouvá a dívka se vrhá do hlubin jezera.

„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!

II. zpěv:

Je noc, vězeň sedí ve věži. Přemýšlí, jestli na něj jeho milá myslí. Usíná a ve snu si promítá svůj život. Otec ho vyhnal do světa, šel k loupežníkům a stal se „strašným lesů pánem“. Zamiloval se a zavraždil svůdce své milé, aniž by v tu chvíli věděl, že je to jeho otec. Nyní řeší, na čí straně je vlastně vina a co bude po smrti. Padající kapky mu odměřují čas. Strážný, který vyslechl vězňovy myšlenky, se již nikdy neusmál. Zvon bije půlnoc.

I. intermezzo:

půlnoc; sbor duchů se rojí na popravčím pahorku. Připravují se na příchod nového mrtvého, chystají mu dary. Začíná nový den.

III. zpěv:

Je ráno 2. května, lid spěchá z města k místu popravy. Průvod se strážci a odsouzeným došel ke kapli. Zločinec se naposledy rozhlíží, loučí se se svým rodným krajem. Je sťat katem a jeho tělo bylo vpleteno do kola. Mrtvá hlava se rozhlíží po kraji, nastává večer.

„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

II. intermezzo:

Vilémova družina loupežníků truchlí po svém vůdci.

„Pán náš zhynul! – zhynul!! –zhynul!!!“

IV. zpěv: Po sedmi letech, 31. prosince, přijíždí na koni na pahorek vypravěč příběhu. Na pohorku stále stojí kolo s Vilémovou lebkou. Druhý den, 1. ledna, se ptá hostinského, čí tělo viděl, a hostinský mu vypráví nám již známý Vilémův osud. Poutník poté odchází, ale místo popravy ho vábí zpátky. Vrací se 1. května, usedá na zem a rozjímá o životě.

„Hynku! Viléma!! Jarmilo!!!“

→ poutníkem byl sám Hynek Mácha

+ Poznamenání – Máchova vysvětlivka k I. intermezzu