3.Král Lávra - Karel Havlíček Borovský

Časoprostor

- Zdánlivě v Irsku, ve skutečnosti v Čechách

- Před dávnou dobou - za habsburské nadvlády

Kompoziční výstavba

- Chronologický postup

- 34 strof po 7 verších

- Dějová linie je jednoduchá

- Jednoduchá zápletka Tajemství o oslích uších

- Plynulé vyústění pointy tajemství se prozradí

• II. část

Lyrický subjekt

er-forma (vševědoucí vypravěč)

Postavy

Král Lávra - starý, dobrý král, kterého měli lidé rádi, protože je nenechával trpět

- moudrý

- celý život se snažil ukrývat své tajemství o oslích uších - proto měl jeden nešvar, že po každém stříhání (dělo se to jednou do roka) nechal popravit svého holiče

Kukulín - Holič, který se velice trápil pro své tajemství, které nesměl nikomu vyzradit

Kukulínova

matka - Vdova, která se velice přimlouvala za svého syna před hrozbou popravy

Poustevníček, Červíček – hráč na basu

Vyprávěcí způsoby

- Převažuje způsob popisný, vyprávěcí

- V závěru díla ponaučení

Typy promluv

Forma řeči – přímá řeč, prostý text

Veršová výstavba

- Jednoduchý verš

- 1. a 3. verš se nerýmuje

- Rýmové schéma – ABCBDDB

• III. Část

Úryvek k rozboru:

Všem se kázal vzdálit,

jen sám Kukulín,

povolán ku králi,

bledý jako stín;

Král tu sedí, na klíně korunu:

„Přistup, synu, blíže sem ke trůnu

i pod baldachýn.

Přísahej, že smlčíš

Na věčné časy,

co jsi na mé hlavě

viděl pod vlasy,

pak se tobě neublíží v ničem

a ty budeš mým dvorním holičem

po všechny časy.“

Jazykové a stylistické prostředky:

Knižní výrazy

Přirovnání

Hovorové výrazy

Archaismus

Elipsa – vynechání větného členu

• Ostatní:

Vysvětlení názvu díla:

- snaha o vtipnou zveršovanou pohádku, zesměšnění vrchnosti, král Lávra = hlavní hrdina

Posouzení aktuálnosti díla:

- dílo je stále aktuální – Každý člověk dělá chyby a nemusí se stydět za to, jak vypadá.

Určení smyslu díla:

- Satira, která je jen pouze zdánlivě prostoupena mírnějším a shovívavějším tónem. Havlíček v ní pojednává o králi Midasovi: dobrý král Lávra má oslí uši a každého, kdo tuto nekrálovskou ozdobu hlavy vidí, dává nemilosrdně oběsit. Tuto „jedinou slabost“ lze ovšem chápat jako nelítostný brutální akt proti každému, kdo pozná skutečný stav věcí. I smírný konec satiry se proměňuje v parodii sladkobolných historií o „hodných“ panovnících.

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

- politická satira – vrchol tvorby

Tematicky podobné dílo:

Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra – ostré vystupování proti vládě