4. Národní obrození

• JAZYKU ČESKÉM – stať, v niž poukazuje na národní bezpráví, na poněmčování škol a úřadů

• SLOVESNOST ANEB SBÍRKA PŘÍKLADŮ S KRÁTKÝM POJEDNÁNÍM O SLOHU – učebnice teorie literatury, čítanka s ukázkami z literatury (domácí, cizí, starší i současné) a zároveň učebnice slohu

• HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – pokus o souhrnný obraz vývoje české literatury

• SLOVNÍK ČESKO-NĚMECKÝ – pětidílný, nevýznamnější Jungmannova práce, obsahuje 120 000 hesel

FRANTIŠEK PALACKÝ -Historik, politik, pozdější zastánce austroslavismu
-Zahájil svou činnost jako básník, překladatel a teoretik literatury a estetiky
-Po příchodu do Prahy pracoval jako historik a vědecký organizátor, vydával
starověké kroniky
-Založil ČASOPIS ČESKÉHO MUZEA

• DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A NA MORAVĚ (byly psány německy, vrcholné dílo českého obrozeneckého dějepisectví

PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK -Slovenský rodák, blízký spolupracovník F. Palackého
-Zabýval se slovanskými otázkami

• DĚJINY SLOVANSKÉ ŘEČI A LITERATURY PODLE VŠECH NÁŘEČÍ – literárněhistorické dílo
  napsané německy

• SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI -nejvýznamnější, zakladatelské dílo v oblasti slovanské
  prehistorie a archeologie, psané česky

TŘETÍ ETAPA NÁRODNÍHO OBROZENÍ (30.LÉTA)- VLIV ROMANTISMU

KAREL JAROMÍR ERBEN

• básník – zakladatel české moderní balady(nemá ještě sociální podtext), historik, folklorista (navázal na Grimmy), překladatel

• * v Podkrkonoší (Miletín, písmácká rodina), studia filozofie a práv, sekretář Českého muzea, archivář města Prahy, celoživotní spolupráce s Palackým

Dílo:

• NAUKOVÁ ČINNOST (historie, překlady) – vydával památky staršího českého písemnictví (např. Husovy spisy), přeložil nestorův rukopis ruský

• SBĚRATELSTVÍ- folklor nejen zaznamenává, ale i dále zpracovává

- Prostonárodní české písně a říkadla (přes 2000)

- České pohádky(např. Otesánek, Hrnečku vař, Zlatovláska, Dlouhý, Široký a

Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda,…)

• původní tvorba–

• KYTICE- 13 balad, vznikaly postupně, téměř 20 let

- komponovaný celek (záměrné uspořádání, zrcadlově protilehlé básně shodné
obecné téma)

- základní motivy: - boj člověka s přírodou, nadpřir. silami (bezmocnost)

- mezilidské vztahy (narušení →konflikt)

- vztah matka – dítě

- vina a trest (často nepřiměřeně krutý)

- + křesťanský základ – síla pokání, pokory → odpuštění, spása

- umělecké prostředky:

• baladická zkratka (v ději i v popisech přírody) – vše důležité se odehraje v jednu krátkou dobu

• zhuštěný děj + úsporný jazyk → dramatičnost textu, sevřenost, napětí, dějový spád

• dokonalá zvukomalba

JOSEF KAJETÁN TYL

• dramatik, prozaik, novinář, překladatel

• * v Kutné Hoře, studia na gymnáziu, od mládí ochotnické divadlo, ředitel ochotnického Kajetánského divadla (založil s přáteli), pak dramaturg ve Stavovském divadle , v r. 1848 poslanec říšského sněmu, v obd. Bachova absolutismu odešel z Prahy – kočovný herec (bída, policejní dohled)

• Považován za zakladatele českého realistického dramatu