4. Strašidlo Cantervillské - Oscar Wilde

- mnohoznačnost

- důraz na hudební verše, ale volný verš

- vnitřní souvislosti

- nejproslulejší z prokletých básníků

- velmi nadaný – geniální dítě, výborný student

- jeho díla vydal jeho milenec Paul Verlaine

- kritický vztah ke spol.

- velká otevřenost

- zaměření na vlastní nitro

Květy zla – báseň Zdechlina Saturnské básně, Romance beze slov Opilý koráb, Iluminace, Sezona v pekle

Amerika:

Edgar Allan Poe (1809–1849)

- „mistr krátké prózy“ – skvěle zachycuje stavy mysli svých postav

- považován za předchůdce hororu a sci-fi

- psal také humoristické povídky

Soubory detektivek: Zánik domu Usherů, Grotesky a arabesky, Vražda v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo, Zlatý brouk, Černý kocour, báseň Havran

Čechy:

Karel Hlaváček Jiří Karásek ze Lvovic

- dekadent, představitel symbolismu

- přispíval do M. R.

Mstivá kantiléna Sodoma, Sexus Necans

Analýza uměleckého textu

• I. Část

Druh: epika

Forma: próza

Žánr: povídka

Témata

Americká rodinka na anglickém zámku, kde straší. Mají však všemožné moderní prostředky a zlepšováky. Po chvilce bydlení se strašidlem nakonec Otisovi přispějí k jeho vysvobození.

Motivy

Strašidlo, konzervativní Anglie x moderní Amerika, beznaděj, optimismus, hravá dvojčata

Děj

Americký vyslanec, pan Otis, koupil v Anglii zámek Canterville, ve kterém strašilo. Nastěhoval se tam spolu s manželkou, synem Washingtonem, dcerou Virginií a dvojčaty. Jediná věc, která se jim nelíbila, byla temně rudá skvrna od krve na podlaze u krbu. Byla to krev Eleonory de Canterville, kterou práve zde zavraždil její manžel Simon de Canterville. Jeho duch už tři století straší všechny obyvatele zámku. Washington Otis si se skvrnou nelámal hlavu a vyčistil ji "Pinkertonovým šamponem v odstraňování skvrn a nedostižným cídičem". Jenže skvrna se každý den objevovala znovu a dokonce měnila barvy (jednou byla i zelená), ale Washington ji vždy vyčistil. Nakonec se duch naštval a přestal. Ze všech sil se snažil vystrašit nové obyvatele zámku, ale nedařilo se mu to. Jednu v noci, když se toulal chodbami a chrastil při tom okovy, vykoukl pan Otis z ložnice a nabídl mu lahvičku "Tammanyho mazadla s vycházejícím sluncem", aby si promazal zrezivělá pouta. Cantervillský duch byl rozhořčen. Podruhé se rozhodl vyděsit rodinu svým démonickým smíchem. Ze dveří vyšla paní Otisová a přinesla mu lahvičku "Tinktury doktora Dobella", protože se obávala o jeho zdraví. Po několik dalších dnů nevycházel ze svého pokoje a přemýšlel, jak Američany vystrašit. Vše si pečlivě naplánoval, ale na chodbě nečekaně spatřil jiné strašidlo. Vyděsil se a utekl zpět do svého pokoje. Po chvíli se rozhodl, že si půjde s tím druhým strašidlem promluvit. Náhle zjistil, že to není strašidlo, ale ložní závěs, koště, kuchyňský sekáček a dýně. Otisovi chlapci ho přelstili. Rozhodl se, že se přestane pokoušet strašit vyslancovu rodinu. Stále ještě procházel večer chodbou, ale snažil se, aby o něm nikdo nevěděl. Naolejoval si řetězy "Tammanyho mazadlem s vycházejícím sluncem", zul si boty a oblékl se do černého pláště. Jednu noc, když byl na cestě ke knihovně, z kouta vyskočila dvojčata a zakřičela mu do ucha "Baf!". Po této události už ho nikdo nespatřil na noční výpravě. Jednoho dne Virginie běžela kolem Čalounové komnaty a někoho tam zahlédla. Byl to cantervillský duch. Vypadal sklíčeně a Virginii ho bylo líto, proto vstoupila a začala si s ním povídat. Duch ji zavedl do jeskyně, kde se Virginie pomodlila za jeho duši a Bůh mu odpustil. Několik dní poté byl Simon de Canterville slavnostně pohřben.