7, Karel Havlíček Borovský - Král Lávra

Literárně / obecně kulturní kontext

Česká literatura 1. poloviny 19. století (4. fáze národního obrození, počátky realismu v české literatuře)

- hledání východiska z krize světa

- důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetváří ji

- prolínání romantismu srealismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)

- potřeba vlastenectví s funkcí literatury ve vztahu ke společnosti. Hájení demokratických zásad proti vládě a církvi. (Havlíček)

Realismus – Přiblížení se co nejvíce ke skutečnosti, objektivitě a dokonalosti.

Josef Kajetán Tyl (1808–1856)

- významný český dramatik

- putoval dva roky s kočovným divadlem

- redigoval časopisy: Květy, Vlastimil, Posel z Prahy.

dílo: Strakonický dudák, Dekret kutnohorský, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Poslední Čech – kritika od Borovského

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

- na studiích se seznámil s Palackým

- sbíral lidové písně a pohádky

dílo: Prostonárodní české písně a říkadla, Kytice z pověstí národních

Božena Němcová (1820–1862)

- *Vídeň, dívčí jméno Barbora Panklová

- dětství strávila v ratibořickém údolí u České Skalice

- s manželem Josefem Němcem se často stěhovala

dílo: V zámku a v podzámčí, Národní báchorky a pověsti, Divá Bára, Karla, Babička, Pohorská vesnice

Děj

Král Lávra je dobromyslný a poddanými oblíbený irský král s jedinou špatnou vlastností - každý rok se nechá pouze jednou ostříhat a svého holiče potom nechá pověsti. Nikdo neví, proč to král dělá, a jinak velmi oblíbenému panovníkovi je to ostře vytýkáno. Jednou je za královského lazebníka vybrán Kukulín, syn dobré vdovy. Vdova se za svého jediného syna postaví a přemlouvá krále, aby ho nenechal popravit. Dobrosrdečný Lávra souhlasí a ustanoví Kukulína svým osobním holičem pod podmínkou, že nikomu neprozradí to, co pokaždé, když Lávru stříhá, vidí na královské hlavě. Kukulína ale tajemství pálí, a tak ho pošeptá alespoň do dutiny staré vrby. Naneštěstí si z této vrby vyrobí smyčec jeden muzikant, jenž hraje na zámku u krále Lávry. Při plese zpívající basa vyzradí, že Lávra pod vlasy skrývá oslí uši. Nejprve je z toho velké pozdvižení, ale pak si poddaní uvědomí, že je to jediná vada, a není zase tak hrozná, a tak Lávra od té doby může nosit své oslí uši beze studu viditelně a veřejně.

Humor této skladby je dobrosrdečný a shovívavý. Báseň sice jinotajně kritizuje hloupost korunovaných hlav a nesmyslná nařízení a zákony, jež panovníci často vydávají, na druhou stranu autor nicméně také říká, že u panovníka je větší ctností, když je hloupý a laskavý, než když se jedná o vypočítavého despotu.