Albert Camus - Cizinec

ohledně případu. Popisuje, jak ho zatýkali, jak vypadá vězení a jak ho Marie přišla navštívit. Vyřizovala

mu pozdrav od Raymonda a ptala se, jak se mu daří a jestli mu nic nechybí. Odpověděl, že se mu daří

dobře a že mu nic nechybí. Marie stále doufá v to, že Mersaulta brzy propustí, budou se moci vzít,

koupat se v moři a ležet na pláži.

Mersault popisuje, jak měl nejprve myšlenky svobodného člověka. Chtěl by ležet na pláži a běžet do

vody. Ale časem si zvykl na prostředí vězení a každý den čekal na procházky na dvorku. Tvrdí, že

každý si nakonec zvykne na všechno, jak kdysi říkávala jeho maminka. Nejhorší na vězení se mu zdají

dlouhé chvíle, které se ale naučí přečkávat tím, že vzpomíná na to, co zažil a o se mu přihodilo. Krátí

si je ale také spánkem nebo čtením úryvku na kusu novin, který našel zastrčený ve své posteli. Je to

případ, který se stal v Československu. Mladík se vydal do světa za penězi a vrátil se domů jako boháč

s manželkou a dítětem. Jeho matka měla s jeho sestrou hostinec a on se tam vydal, aby je překvapil,

ale oni ho nepoznali. Tak se tam ubytoval a netajil, že má hodně peněz. V noci ho matka se sestrou

umlátili kladivem, okradli a jeho mrtvolu hodili do řeky. Druhý den ráno přišla manželka a oběma

řekla, kdo to byl. Matka se oběsila a sestra skočila do studny. Mersault má pocit, že si to mladík

zasloužil. Neměl si zahrávat. Také vypráví o tom, jak ve vězení ztrácí pojem o čase.

Později Mersault popisuje své soudní líčení. V soudní síni je mnoho lidí a novinářů. Zeptá se strážníka,

proč je tu tolik lidí, a ten odpovídá, že se to dozvěděli z novin. Po předvolání svědků si Mersault

všímá, že v soudní síni jsou i Raymond, Peréz, Marie, Céleste, Salamano, Masson, ředitel a správce

z útulku.

V soudní síni je horko a všichni se ovívají novinami a kvůli tomu je slyšet šelest zmačkaného papíru.

Mersault pozoruje celé dění v soudní síni a všímá si detailů. Když se ho předseda začne vyptávat na

detaily případu, stručně odpovídá. Celý proces mu přijde dlouhý a leze mu na nervy. Soudce nakonec

oznámí, že slyšení bude pokračovat odpoledne.

Když se odpoledne Mersault opět ocitne v soudní síni, znovu si všímá všech, co jsou přítomni. Jsou

zde opět novináři a soudce se ho začne vyptávat na maminku. Ptá se ho na ty samé otázky, které už

dostal předtím. Proč ji dal do útulku a jestli ji měl vůbec rád. Na to Mersault odpovídá úplně stejně

jako předtím.

Když vypovídají ředitel se správcem a popisují, jak se Mersault choval při pohřbu, a že ani nevěděl,

kolik je mamince let, Mersault si uvědomí, že je vinen. Následují výpovědi všech předvolaných

svědků, ve kterých důkladně popisují svůj názor na Mersaulta a jejich zážitky s ním. Soudní proces je

v tento den přerušen a bude pokračovat zítra.