Babička

Knihou se prolínají babiččina setkání s kněžnou a se slečnou Hortenzií, které mají babičku velice rády. Často naslouchají jejím vyprávěním a v mnohých situacích s jejím názorem souhlasí.

Vnoučata i Barunka odcházejí na studia, babička pomalu stárne a onemocní. Všechny děti včetně Barunky se vrací na Staré bělidlo, aby se s babičkou naposledy rozloučily. Celé údolí zaplakalo nad smrtí babičky.

Další otázky k ději:
Pečení chleba – drobečky zvířatům, chléb je boží dar, babička nabídla chléb -> odmítnutí -> ,,kdo se nerovná s chlebem, nerovná se lidem“

Denní režim babičky – vstávala ve 4 hodiny v létě, v 5 ráno v zimě, péče o hospodářská zvířata, vnoučata, práce, byliny

Příběh Viktorky: dcera sedláka ze Žernova, její příběh vypráví babičce pan otec. Viktorka byla mladé krásné děvče, měla spoustu nápadníků, ale nechtěla žádného z nich. I přes varování, že nakonec přebere, odmítá všechny ženichy. Jednoho dne přišli do vsi „černí myslivci“, mezi nimi jeden muž s uhrančivýma očima. Neustále Viktorku pronásledoval, ta v zoufalství vyhledala pomoc kovářky a jejích „kouzel“. Nic však nepomohlo a Viktorka se do muže zanilovala. Když myslivci odešli, utekla za nimi. Dlouho se o ní nic nevědělo, snad jen že žije šťastně s myslivcem. Po letech se však vrátila do údolí – sešlá, poblázněná, v potrhaných šatech a snad s dítětem, které potom hodila do řeky. Žila v jeskyni, zpívala u splavu smutné písně. Lidí se bála, ale přijímala od nich jídlo. Lidé se ji snažili přivézt k rozumu, ale marně. Za nějaký čas, při veliké bouři, ji zabil strom, do kterého uhodil blesk. Mlynářova rodina jí s babiččinou pomocí vystrojila pohřeb.
Osudy kněžny a Hortenzie – žije v ratibořickém zámku se svojí schovankou, komtesou Hortenzií. Seznamují se s babičkou a jejími vnuky v altánku v lese. Kněžna zaměstnává pana Jana ( babiččina zetě) jako svého kočího, ten ji musí každou zimu doprovázet do Vídně. Kněžna si babičku i děti oblíbí, pozve je k sobě do zámku a přijme babičku jako svou přítelkyni. Obdivuje její moudrost a upřímnost („Šťastná to žena“). Na zimu kněžna odjede do Vídně i s Hortenzií, na jaře se babička dozvídá, že komtesa onemocněla záhadnou nemocí. Když se kněžna v létě vrací do zámku, navštíví Hortenzie babičku. Ukazuje jí své kresby, na jedné z nich stojí florentský mladík. Babička pozná, že ho komtesa miluje a odhalí příčinu „nemoci“. Poradí kněžně, aby ji poslala zpět do Florencie, odkud komtesa pochází, pak se děvče uzdraví. Kněžna pochopí, Hortenzie odjíždí za svým mladým malířem do Florencie a provdá se za něj. Po roce manželství však Hortenzie zemřela při porodu a zanechala po sobě syna. Kněžna se s ním vrací do Ratibořic a ukazuje ho babičce, která je smrtí mladé komtesy zdrcena.
Kudrnovi - chudá a velmi početná rodina, jedí kočky a veverky. Otec Kudrna je flašinetář, mnoho tedy nevydělá. Babička vidí jejich bídu, přimluví se za ně u kněžny a ta dá Kudrnovi práce hlídače polí a peníze na přilepšenou. Rodina je tedy zabezpečena.

Příběh Kristly a Míly- Kristla je krásné mladé děvče, obsluhuje v hospodě svého otce (matka je již nemohoucí). Má spoustu nápadníků, mezi nimi i panstvo. Miluje však Jakuba Mílka, chtějí se vzít. Díky roztržce mezi Kristliným italským nápadníkem a Jakubem se milenci dostanou do potíží – spiknou se proti nim správce, jeho dcera Lucie a Ital. Chtějí poslat Jakuba na vojnu na 14 let. Zdrcení milenci nevědí co dělat, svěřují se babičce. Ta však víkam se obrátit, nabádá milence k trpělivosti. Jakub je odvelen a Kristla smutkem schází. Babička vyčkává návratu paní kněžny z Vídně, přimluví se u ní za milence a dojde k Jakubovu propuštění. Vrací se do údolí právě na „obžinky“, kdy Kristla nese kněžně dožínkový věnec. Milenci jsou šťastní, slaví se velká a bohatá svatba (babička opět všechno zařizuje a pomáhá).

Čím se lišila neděle od všedního dne: Babička děti nebudí, protože se účastní ranní mše. Děti jí pak chodí naproti, když jdou na hrubou mši. Za nedělních odpolední chodí babička s dětmi do mlýna, kde žije Mančinka, děvče Barunčina věku. V mlýně dostávají děti ovoce, křížaly a buchty. Děvčata žertují, že ve mlýně místo zajíců jedí kočky a veverky. Děti si také hrají na školu a dovádějí se psem. Babička si s mlynářovou rodinou mezitím povídá o všem možném.