Báječná léta pod psa_M.Vieweg
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Viewegh nakonec za knihu obdržel cenu Jiřího Ortena (1993). Dnes jeden z nejčtenějších autorů.
Román ukazuje, jak v době komunismu vzdělání nic neznamenalo – vysokoškolák se stal
vrátným. Přesto je na dobu nahlíženo s humorem – člověk by neměl být skeptický.
Michal Viewegh
Narozen 31.3.1962, Praha. Otec inženýr chemie, matka právnička. Absolvoval gymnázium
v
Benešově. Do r. 1989 žil v Sázavě (kde se z velké části odehrává román Báječná léta pod psa).
Dva roky studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, odešel. Pracoval jako noční strážný,
průvodčí, stavební figurant. Poté vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor
český jazyk-pedagogika. Pracoval jako učitel na zbraslavské základní škole (i zde podobnost
s
dalším románem Výchova dívek v Čechách). Později redaktor v nakladatelství Československý
spisovatel. Nyní se věnuje spisovatelské profesi a žije v Praze. Nejčtenější současný český
romanopisec.
Komerční autor. Kritizován za podbízivost čtenářům, sám přiznává, že se snaží vyjít čtenářům
vstříc, ale zároveň píše pro sebe. Dává čtenářům, co chtějí, oni se dobře baví, čímž je splněn účel
populární četby.
Píše o obyčejných věcech, událostech a lidech, o všedním životě. Děj v jeho románech většinou
není nijak převratný, ale přesto poutavý a zajímavý. Umí využít poutavý styl psaní, aniž by se
uchyloval ke zbytečným přemrštěným zvratům či přehuštění děje. V jeho dílech se obvykle neřeší
příliš velkých životních událostí, ale pokud se zde nějaká tragédie objeví, je popisována s
nadsázkou a ironií. Happy endu, jenž je pro populární literaturu tak příznačný, se v autorově
tvorbě čtenář dočká jen málokdy. Konec bývá převážně neuzavřený, stejně jako v životě, žádné
velké finále se nekoná. Jako prostředí si sice nevybírá cizokrajnou exotiku, ale atraktivní místa –
jako různé cizí země, destinace u moře či na horách, nebo alespoň slavné pražské restaurace a
bary, se objevují téměř v každém románu. Autorovi hrdinové rovněž nejsou pouze nositeli děje.
Jejich psychologická i emocionální stránka bývá vykreslena do detailů. Čtenář se dozvídá i
zdánlivě nedůležité maličkosti o minulosti, názorech a zvyklostech postav a tím mu připadají
důvěryhodnější a reálnější. Vieweghovi jde o to, aby čtenář ve skutečném životě nacházel
protějšky postav, o nichž je mu vyprávěno v knihách.