Počátky národního obrození - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
06. – Počátky národního obrození (osvícenství Marie Terezie a Josefa II., poezie, divadlo, J. Dobrovský, J. Jungmann, P. J. Šafařík, F. Palacký)
Národní obrození je proces, který usiluje o obnovení českého jazyka, literatury a národa. Probíhá ve dvou fázích – poslední čtvrtina 18. století – 20. léta 19. století.
Po roce 1620 dochází k zániku českého státu a úpadku jazyka a literatury. Naprostá přestávka ve vývoji, která trvala téměř 100 let. Málo škol, jsou ovládány jezuitským řádem. Odcizuje se šlechta a vzdělanci – latina a němčina. V polovině 18. století se tiskly česky jen knížky lidového čtení, kramářské písně apod. Rozpad feudalismu přináší podmínky pro vznik novodobých států. U nás probíhá takzvané osvícenství shora, kdy Marie Terezie a Josef II. zavádějí reformy, aby zabránili ozbrojenému povstání. Svými reformami odstraňují nejkřiklavější přežitky feudalismu – roku 1773 je zrušen jezuitský řád a v roce 1781 nevolnictví, dochází také dočasně k omezení cenzury (jsou vydávány starší knihy, zvláště husitské). Literatura je z valné části vědecká (hlavně historie). Zavádí se školní reforma – povinná školní docházka. Marie Terezie také zavedla sčítání lidu a povinná příjmení. Tyto reformy představovaly zpočátku naději, ale později se opět ustálil centralismus (ve Vídni) a germanizace. Postupně přibývá ve městech české obyvatelstvo. Roku 1781 vychází také Toleranční patent – povolení některých nekatolických vyznání (protestanti, evangelisté). Do té doby bylo jediným povoleným náboženstvím katolictví. Znakem národa se stává jazyk a ne území.
1. f á z e n á r o d n í h o o b r o z e n í – O b r a n n á
Poslední čtvrtina 18. století – 1800.
O B R O Z E N E C K Á V Ě D A
1774 – vzniká soukromá společnost Nauk, 1790 – Nauk přejmenováno na Královská česká společnost nauk – jež zahrnovala historii, literární historii a jazykovědu.
Gelasius Dobner – historik, napsal kritické poznámky k Hájkově kronice (Kronika česká) – opravil ji. Kolem Dobnera se shromažďují dějepisci, jež podle jeho vzoru důkladně, kriticky zkoumají staré dějiny české.
František Martin Pelcl – 1. profesor češtiny na Karlově univerzitě, napsal Novou kroniku českou – od nejstarších dob až po smrt Karla IV. Zpočátku přesvědčen, že čeština zanikne v důsledku Josefovy germanizace, později jsou jeho díla již vlastenečtější, věří ve vítězství národního jazyka nad němčinou.
Psaly se obrany jazyka českého – vzorem byl většinou Bohuslav Balbín. Autoři – Karel Ignác Thám, Jan Rulík atd.
Vznikají však i díla, škodící jazyku – nedostatečně vzdělaní gramatikáři zavádějí různé jazykové novoty apod.
Na významu nabývá jazykověda. Český jazyk byl zanedbán a neustálen, učenci se proto obraceli k jeho minulosti a k jeho venkovské podobě. Jazykovědné studium bylo jednou z nejdůležitějších složek buditelské práce a účinně posilovalo národní vědomí. Prvním jazykovědcem je Fortunát Durych, jež se zabýval slovanstvím a ovlivnil: