Počátky národního obrození - maturita

Obraz minulosti je v RKZ tak idealizovaný, že se okamžitě objevily pochybnosti o jejich pravosti. Josef Dobrovský otevřeně řekl, i když si tím proti sobě popudil celou literární společnost (s Palackým a Šafaříkem včele), že jde o padělky. Hanka byl do své smrti pokládán za skutečného objevitele. Byl před soudem, nikdy se se svým druhem nepřiznal, nic jim nebylo dokázáno. Až v 80. letech 19. století nastává boj o rukopisy (o jejich pravost), kdy skupina realistických vědců doložila důkazy o padělcích. Vědec Tomáš Garrigue Masaryk – sociolog, Jan Gebauer – jazykovědec, Jaroslav Goll – historik, Otokar Hostinský – estetik, Jaroslav Vlček – literární historik, Jindřich Vančura.

Důkazy – jazykovědné – Gebauer dokázal, že jazyk rukopisů odpovídá představě obrozenců o vývoji jazyka a

ne skutečnosti.

– historicko–sociologické – TGM, Goll – v 9. století nemohl existovat demokratický princip (viz

sněm v Zelenohorském rukopisu).

– rukopisy mylně předpokládaly sjednocení českého území v době před 9.

stoletím.

Na základě těchto důkazů byly rukopisy prohlášeny za padělky, přesto po celé 19. století sehrály významnou roli, jsou typickým projevem své doby a nepříznivě ovlivnily výklad nejstarších českých dějin – holubičí povaha, kladně ovlivnily – inspirace pro výtvarné umění, literaturu a hudbu…

František Palacký (1798 – 1876) – narozen v Hodslavicích u Nového Jičína. Vychován v českobratrském duchu. Otec učitel a sedlák. Vzdělání získal na evangelickém lyceu v Prešpurku, kde se stal uvědomělým vlastencem. Později byl vychovatelem, začal se věnovat studiu historie. Mimořádně talentovaný – aktivně ovládal deset cizích jazyků. Dobrovský je doporučil vlastenecké šlechtě jako nadějného historika. Byl úředně jmenovaným historiografem Království českého. Psal verše, ale brzy přestal, uznávajíc, že nemá nadání. Výhodně se oženil, studoval archívy. Byl redaktorem Časopisu Českého muzea, byl také politikem, který zastával názor austroslavismus – při zachování rakouské říše mají existovat samosprávné slovanské národní celky. Byl takovou autoritou, že získal přívlastek Otec národa. Po důkladném zhodnocení českého dějepisectví a po prozkoumání českých i zahraničních archívů napsal své celoživotní dílo Dějiny českého národa v Čechách i v Moravě. Psal tyto dějiny nejprve německy, po roce 1848 česky. Jde o dějiny od nejstaršího období (Libuše, Praotec Čech) po rok 1526, kdy Habsburkové nastupují na český trůn. Za vrcholné období českých dějin považuje dobu husitskou, za dobu úpadku dobu pobělohorskou. Smysl českých dějin vidí ve sporu mezi Čechy a Němci. Negativním aspektem je, že vychází z rukopisů, jež ovlivnily hodnocení českých dějin. Deformoval tak výklad české historie na základě RKZ a tímto výkladem ovlivnil dějepisectví v 19. a také ve 20. století. Na druhou stranu jde o dílo velmi dobře čtivé, patetické (vychází z něj i Alois Jirásek), jde o vrchol obrozeneckého dějepisectví. I přes všechna negativa byl František Palacký vynikajícím historiografem.