bezruc-slezske_pisne

Petr Bezruč – Slezské písně

Slezské písně jsou označovány jako básnická sbírka odehrávající se na konci 19. století a na začátku 20. století na území Slezska. Zejména na Těšínsku, Opavsku, Ostravsku a okolí celých Beskyd. Sbírka původně vycházela pod názvem Slezské číslo a od roku 1909 vyhází jako Slezské písně. Dílo se zasazuje do české literární tvorby na přelomu 19. a 20. století, do tvorby anarchistických buřičů.

Hlavní myšlenka díla:

Bezruč se snaží ukázat obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, vyzívá ke vzpouře a doufá v naději. Dále se snaží poukázat na situaci, kdy nás utlačovali Němci a Poláci, na dobu poněmčování českých škol a dobu, kdy němčina hrála v okolí Slezska hlavní roli. Autor se považuje za mluvčího slezského národa a říká si „bard“.

Charakteristika postav:

Nelze přesně určit, protože zde vystupuje nespočet osob. Všechny vystupující postavy jsou naprosto umělecky přetvořeny, aby se jejich úloha co nejvíce zvýraznila a na problémy ukázala co nejostřeji. Nejvíce se zde objevují postavy vykořisťovatelů (uhlobaroni, lichváři, krčmáři, německé školy) a v kontrastu stojí oběti v podobě prostého lidu (havíři, horalé, ovdovělé ženy, sirotci).

Kompozice díla:

• sbírka obsahuje 81 básní a můžeme je rozdělit do tří tematických celků:

• intimní básně (intimní lyrika) Červený květ, Jen jedenkrát, Labutinka

• sociální básně (epika, sociální balady) Maryčka Magdonova, Ostrava

• národnostní básně Kantor Halfar, Bernard Žár

Nachází zde také básně, které naprosto vybočují z ústředního tématu a zpracovávají téma antiky (např. Leonidas, Caesarova smrt).

Stručný obsah:

Sbírka epických i lyrických básní. Básně vykreslují útlak Slezského lidu. Poukazují na bídu chudých, špatné zacházení, útisk Polskou vrchností v čele s markýzem Gerem. Upozorňují na úpadek češtiny (odebrané školy, vyučování cizím jazykem, kázání v kostelech cizím jazykem). Velmi smutně laděné, patrný stesk a touha autora po svobodě. Velmi silná vyplývající kritika s prvky ironie a pohrdání vrchností. Vyzdvihování vlastenectví, ale vykreslení špatných konců buřičů, většinou sebevražda. Obsahují také kritiku Slezanů, kteří se bojí postavit útlaku, nebo kteří se plně vzdávají naděje a zatajují svůj původ, zatracují rodiče. V některých básních jsou patrné i motivy lásky a marného boje proti přesile. Patrná silná vůle autora po vzpouře, nabádání Slezanů, vyhrožování utiskovatelům. Velká naděje na úspěch

Rozbor jednotlivých básní:

Červený květ

Kaktus vykvetl krásným červeným květem, ale básník, který přišel k autorovi na návštěvu, si ho vůbec nevšiml, naopak ocenil růži, tradičně krásnou květinu. Květ kaktusu rychle uvadl metafora (1. promarněná láska, zamiloval se, ale láska zůstala nenaplněná a on je odsouzen zůstat osamělý jako kaktus), zároveň je rudý květ symbolem revoluce, anarchie.