bezruc-slezske_pisne

Labutinka

Bezruč opět vypráví o své nešťastné lásce, o svém milostném zklamání. Labutinka je krásná dívka, do

které se zamiluje, žádá rodiče, aby mu ji dali za ženu, ti souhlasí, ale prosí, jestli by ještě pár let

nepočkal. Když se ale za dva roky vrátí do města, zjistí, že z Labutinky se stala prostitutka. Nacházíme

analogii k Bibli – příběh o Jákobovi (Budu čekat jako Jákob na svou ženu sedm roků!) i o Máří

Magdaleně (básník nás vyzývá, abychom nesoudili ženy, že nemohou za svou společenskou situaci)

Jen jedenkrát

Báseň má dvě části. V první, odehrávající se v krajině, někde na severu, žijí lidé v zármutku. Když ale vysvitne slunce, leknou se ho a volají zpátky démona temnoty, v momentě, kdy se vrátí zpět do každodenní rutiny, je jejich život ještě pochmurnější než dřív, protože si zvědomí, jak krásné slunce bylo a že oni ho zaplašili. V druhé části popisuje básník dívku, která ho milovala, ale on ji zapudil, nespíš ze strachu z neznáma, na první pohled je tak vidět analogie se severními lidmi.

Motýl

K básníkovi přiletěl motýl a on ho posílá pryč, k jinému děvčeti či chlapci, protože neví, co by si s ním počal. Uplatňuje se zde symbolismus. Motýl je symbolem lásky a štěstí.

Ostrava

Asi nejznámější z Bezručových básní. Nejostřeji v ní vyznívá obžaloba utiskovatelů. Je psána z pohledu chudého řadového dělníka, vypráví o své těžké práci, o těžkých podmínkách celých generací. Poukazuje na obrovské sociální rozdíly mezi horníky a šlechtou, která jim vládne. Mluví o svých pokusech něco změnit, vždy se mu ale vysmáli, když byla vzpoura silnější, vyslali proti nim páni z Vídně armádu a jakýkoliv odpor potlačili. V závěru vyjadřuje naději, že se jednou vše zlepší. Vyzývá k revoluci, ke vzpouře. Doufá ve spravedlnost a odplatu.

Kantor Halfar

Kantor Halfar chce učit česky, proto má stále problémy, i v pokročilém věku je stále preceptorem, nemá stále místo, tudíž se nemůže ani oženit, založit rodinu. I dívka, kterou měl rád, na něj nepočkala a vdala se. Nakonec je zoufalý a oběsí se, báseň končí ironicky, kantor Halfar přece na hřbitově konečně dostal své trvalé místo.

Maryčka Magdonova

Je vyprávěn příběh rodiny Magdonovy. Otec zahynul v hospodské rvačce a matku zabil převržený vozík s uhlím. Doma zůstalo pět dětí, které velice strádaly. Neměli co jíst, doma jim byla zima.

A tak se jednoho dne vydala nejstarší dcera Magdonovic do lesa na chrastí. Potkal jí hajný a poslal ji s četníkem na stanici a jmenoval ji zlodějkou. Dívka neunesla pocit hanby a raději spáchala sebevraždu, skočila do řeky. Jako sebevrah neměla místo na hřbitově

Bernard Žár

Bernard Žár je zpanštělý měšťan, zbohatlík, který se snaží zapomenout na své chudé, česky mluvící předky, dokonce se stydí za svou matku a změní si jméno na Bernard Žor, aby ho k ní nepočítali. Jednou onemocní a zemře, jeho panští „přátelé“ ho opustili, u jeho hrobu se modlí jenom jím opovržená matka a modlí se česky