bezruc-slezske_pisne

70.000

Neutěšená budoucnost lidu ve Slezsku – „Sto tisíc nás poněmčili, sto tisíc nás popolštili…“ – zbývajících sedmdesát tisíc bez odporu čeká, až se s nimi stane totéž – za bečku vína jsou ochotni dál sloužit „markýzi Gerovi“ – problém alkoholismu ve Slezsku – alkohol přinášel chvilkové zapomenutí, ale uvrhl lid do ještě větší bídy.

Jazykové prostředky:

• používá často autostylizaci, což znamená, že autor je obrazným subjektem básně = ich forma

• sbírka je syntézou téměř všech směrů poezie na přelomu století, objevuje se zde symbolismus, dekadence, impresionismus, realismus

• v hojném množství nacházíme dialektismus, hlavně slezský (např. roba=žena, baba=žena, zkuň=odkud, večerek=netopýr

• nářečí se prolíná místy i s polštinou a lašskými výrazy (kapalna, robit)

• převažuje verš rytmický (daktyl) a rým pravidelný (většinou střídavý a b a b)

• je zde bohatá slovní zásoba a hovorové výrazy

• používá symboly (motýl=láska, červený květ=revoluce)

• řečnické otázky (smíme žít?, co s nimi bude?)

• anafory=opakování slov na začátku veršů (sto tisíc nás poněmčili,sto tisíc nás popolštili nebo sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)

• objevujeme také epitetony tzv. básnické přívlastky

• makaronismus=úmyslné smíšení dvou a více jazyků (Dlo boga svientego, začal jsem klít)

• autostylizace ( tvůj synek jsem Bezruči, Petře můj táto)

• epizeuxi=opakování slov za sebou (Labutinko, Labutinko, Labutinko černobrvá)

• uplatňuje se zde také naturalismus (pach mrtvoly ode mne táhne, na rukou na nohou puká mi maso)

• apostrofa=oslovení nepřítomné osoby (Markýzi Géro)

• parenteze=vložení jiné myšlenky (Já viděl jsem velikou národní slavnost, v mém kraji je pusto a černo a ticho)

• hyperbola=nadsázka (sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)

• aposiopese=nedokončení započaté věty

Petr Bezruč

Životopis:

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik. Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem - baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl součástí jeho záměru upoutat pozornost k těšínskému lidu. Petr Bezruč se narodil v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu. Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem v Místku, ale potom se vrátil do Brna. Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální i národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu. Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy. V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.