Boccaccio - Dekameron

Lidé na něj začali házet různé věci a pak ho uvrhli do vězení, kde Alberto zemřel a marně oplakával své hříchy.

Příběh 5. ze dne 7.:

Tento příběh vyprávěla Fiametta. Vyprávěla o jedné krásné paní, na kterou její manžel, bohatý kupec, žárlil tak, že ji hlídal a držel ve svém domě a ona nemohla sama z domu ani na krok. Paní to snášela trpělivě, ale jednoho dne se rozhodla, že s tím něco udělá.

Věděla, že v sousedním domě žije milý a hezký mladík jménem Filippo. Jak se tak procházela podél zdi, najednou našla ve zdi malou trhlinku. Zkusila se podívat, co je na 2. straně a vzkázala po služce, aby zjistila, komu ta místnost patří. A služka jí posléze řekla, že v té místnosti spává zcela sám Filippo.

Často chodila ke škvíře a když si myslela, že je Filippo na 2. straně, házela škvírou kamínky. Mladík se přišel podívat blíž a pak ho paní zavolala. Když podle hlasu zjistil, kdo je na 2. straně, začali se spolu bavit a zanedlouho mu paní otevřela celou svou duši.

Jednou, když nadešly vánoční svátky se paní svého muže zeptala, jestli může jít ke zpovědi. V žárlivci to vyvolalo podezření, a tak se převlékl za kněze a v kostele ji vyzpovídal. Dal si do úst pár kamínků, aby ho žena nepoznala, ale ona ho poznala, chovala se však, jako by to byl kněz a napovídala mu, že každou noc lehává s jedním knězem, který se prý jen dotkne dveří a ony se otevřou. Žárlivec řekl, že paní nemůže dát rozhřešení, že se má modlit a že k ní pošle klerika a že zařídí, aby manžel nic nenamítal.

Žárlivec doma paní řekne, že přespí a pojí jinde, že má dobře zavřít vrata a potom jít spát. Jenže Žárlivec nikam nejde, ukryje se v jedné přízemní místnosti a tam si chce na kněze počkat. Paní poví Filippovi, aby k ní v noci přišel střechou. A tak zatímco se paní s Filippem milovala, žárlivec dole celý hladový čekal.

Ráno kolem 9. Žárlivec dělal, jako že přichází a po krátké snídani vyslal k paní klerika. Jenže klerik byl opět převlečený žárlivec. Když se tedy paní zeptal, jestli tuto noc kněz přišel, řekla mu, že ne.

A tak Žárlivec několik nocí postával u vrat a jeho žena si několik nocí dopřávala hezkých chvil. Když už to Žárlivec nemohl vydržet, zeptal se ženy, co povídala tomu knězi, když se zpovídala. Žena řekla, že mu to neřekne a on jí řekl, že jestli mu neřekne, kdo je ten kněz, se kterým spí, podřeže jí žíly. Žena mu na to řekla: " Řekla jsem ti, že miluji kněze. A nebyls ty náhodou přestrojen za kněze? Řekla jsem ti, že žádné dveře za ním neobstály zavřené. A které dveře byly kdy zavřené, když jsi mohl vstoupit všude, kde jsem byla já? Řekla jsem ti, když jsi za mnou poslal toho klerika, že kněz u mne nebyl. A ano. Tu noc jsi přece doma nespal. Přiznej chybu a zanech toho neustálého hlídání!" Žárlivec se velmi zastyděl a od této chvíle svou ženu považoval za velmi dobrou a hodnou.