Erich Maria Remargue

Erich Maria Remargue: Na západní frontě klid

1. Představení knihy:

• protiválečný román

• reakce na první světovou válku

• autobiografické prvky (autor sám prožil válku na bojišti)

• kniha je varováním - pacifistický význam – odpor k válce jako takové

• román vyšel poprvé v r. 1928

Motto: "Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou,

i když unikla jejím granátům."

• Autor představitelem tzv. „ztracené generace“

2. Žánr a forma knihy:

• román je psaný ich formou jako deník

• epické dílo

• 2 dějové linie: 1) vzpomínky hlavního hrdiny Pavla Baümera

2) přítomnost na frontě, na bojišti

• Silná autentičnost příběhu – čtenář má pocit, jako by listoval deníkem a četl zápisky hlavního hrdiny

3. Obsah knihy:

• hlavní postavou mladík Pavel Baümer –čerstvý maturant –gymnazista, který se nechal přesvědčit svým učitelem tělocviku k odchodu na frontu - hned po šestitýdenním výcviku si uvědomuje, že udělal se svými kamarády chybu, ale rozhodnutí nešlo vzít zpět. Nejvíce ho trápí jeho nadřízený Himmlestoss, kterého Pavel z duše nenávidí a on to ví. Proto se snaží Pavla zlomit nesmyslnými rozkazy, ale on je velmi silný a odolný.Po šesti týdnech utrpení odchází na bojiště. Zažívá hrůzy války v zákopech na frontě, jeho kamarádi umírají – nejhorším zážitkem je pro něho smrt spolužáka ze školní lavice Františka Kemmericha (Pavel slíbil před odjezdem na frontu jeho mamince, že ho bude ochraňovat, musí mu být amputována noha, ale stejně nepřežije).

• Pavel je řadovým vojákem, který musí pouze plnit rozkazy – každý den je bojem o holé přežití .

• Bojí se zejména nočních útoků . Naučí se, že pokud chce voják přežít, musí se vybavit instinkty –zejména rychlost je důležitá, především, když se na bojišti začíná šířit smrtící plyn, pak je nutné co nejdříve použít plynovou masku, jinak voják umírá v hrozných bolestech, kdy vykašlává krev a své spálené plíce. Viděl to mnohokrát a nebylo pomoci nikomu, kdo se plynu nadýchal.

• Každý den je bojem o holé přežití. Válka se nezastavuje před ničím, bojuje se všude, dokonce i hřbitovy se stávají bojištěm. Zbytek vymrštěné rakve z hrobu jednou Pavlovi zachrání život, působí jako ochranný štít – jak je to absurdní….

• Na frontě si nemůže nikdo na nic hrát, tam je každý skutečně sám sebou, lidské charaktery se zde velmi rychle poodkrývají – v mezních životních situacích se rychle pozná, kdo jaký je. Pavel měl nejraději Katzinského, staršího vojáka, který jim všem nahrazoval otcovskou lásku a především jim dodával odvahy

• Nejvíce na něho zapůsobilo setkání s francouzským vojákem tváří v tvář na bojišti, kterého musel zastřelit, jinak by on zabil jeho – nad mrtvolou francouzského vojáka si uvědomuje tu hrůzu z toho, co koná – v kabátě vojáka nachází fotografie jeho manželky a dětí – dává si předsevzetí, že po válce rodinu najde a fotografie jí předá

• sám ale na bojišti umírá – v posledních dnech, kdy váleční zpravodajové hlásí, že je již na západní frontě klid