boccaccio-dekameron

Když už město Florencie bylo skoro bez obyvatel, sešlo se jednoho úterního rána v kostele Santa Maria Novella sedm paní, které byly poutány přátelstvím či příbuzenstvím. Žádná z nich nepřekročila věk osmadvaceti let a žádné nebylo méně než osmnáct. Po modlidbách si začaly povídat a shodli se, že nejlepší řešení bude odjet na venkov daleko od lidí. Zároveň se shodli, že by byla potřeba mužské ruky jelikož ženské společenstva se brzy rozpadají pro jejich nestálé, svévolné, podřívavé a bojácné chování. Zatímco paní rozmlouvaly, vešli do kostela tři mladí muži. Domluvili se spolu na odjezdu a příštího rána vyrazili na domluvené místo. Byl to palác na vrcholku kopce, kde se rozkládaly velké zelené zahrady, studny se svěží vodou a sklepy plné vín. Každá komnata měla překrásnou výzdobu.

Aby nezavládly neshody a nikdo nezáviděl druhému, rozhodli se, že každý den bude vládnout a starat se o ostatní jeden jimi zvolený. Jako první byla zvolena královnou Pampinea, která rozdělila třem služebníkům a čtyřem služkám práci. V devět hodin posnídali a pak začali zpívat, tančit a hrát na loutnu a nakonec se uchýlili k odpočinku do svých komnat. Po odbytí třetí hodiny odešli na zelenou louku usedli do kruhu a začali si vyprávět různé příběhy...

Den první příběh čtvrtý:

V Lunigianě býval klášter proslulý svatostí, ale byl tu jeden mladý mnich jehož bujnost nemohl umrtvit ani čerstvý vzduch ani bdění. Jednou o poledni, kdy ostatní spali, se procházel kolem kláštera a spatřil hezkou dívku, která trhala byliny a mnicha se jala prudká tělesná žádostivost. Oslovil ji a po chvíli si ji odvedl do cely kde s ní žertoval. Kolem cely šel opat a zaslechl rámus a v hlasech rozpoznal ženu. Zašel do své cely a počkal až mnich vyjde ven. Mezitím mnich zjistil, že je opat poslouchá, ale dělal jako by nic a zamkl dívku ve své cele, zamkl a odevzdal klíč opatovi, jako to dělali všichni. Mnich odešel na oko do lesa a opat se šel podívat do cely. Když dívka spatřila opata dala se do pláče a opat změnil svůj účel, za kterým sem původně šel. Zmocnilo se ho nutkání, uklidnil dívku ata mu zachvilku byla po vůli. Mnich je mezitím pozoroval škvírou. Když si opat užil rozhodl se, že mnicha zavře do žaláře a dívku si nechá. Mnich všek na svou obhajobu řekl, že je teprve krátce ve svatém řádu Brateřském, ale že odteď si už bude počínat tak, jak dnes viděl si počínat opata. Opat mu tedy odpustil, uložil mu aby mlčel a společně ono děvče potajnu pustili.

Den sedmý příběh čtvrtý:

V Arezzu žil boháč Tofano a velmi žárlil na svou manželku. Jelikož jí nedokázal vysvětlit proč na ni tak ukrutně žárlí, rozhodla se ho nechat umřít na jeho chorobu. Vybízela manžela k pití a po jeho uložení do postele se začala scházet s milencem. Muž přišel na to, že jej manželka opíjí a sama nepije a sama si pak dělá co se jí zachce, proto tedy usnul dřív a když žena odešla zamkl dveře a čekal na ni. Když se žena vrátila, prosila ho aby otevřel a tvrdila, že byla jen na procházce, ale muž jí nevěřil a chtěl aby se o její hanbě dozvěděli všichni občané. Žena se uchýlila k výhružkám, že skočí do studny a on bude vypadat jako její vrah, který ji tam v opilosti hodil. Muž ji nepustil a ona hodila do studny velký kámen a schovala se za vraty, když viděla muže jak běží ke studni, vklouzla do domu, zamkla a křikla na něj: „Jestliže chcete ředit víno vodou, nedělejte to v noci.“ A muž poznal, že byl napálen. Začali se hádat až to vzbudilo osatní a žena je přesvědčovala, že muž chodí do hospody a opilý se vrací nad ránem domů. Ostatní mu začali taky nadávat a takého zbili. Přátelé jeho ženy si vzali z jeho domu věci a odešli s výhruškami. Po čase se jeho paní vrátila k němu domů a on jí dovolil, aby ve všemjednala podle své libosti.