Borovský Tyrolské elegie

Jen to vyřknu, ejhle! policajti ani svědomí nezpytovali, a kajícně vyrazivše dvířka z vozu vyskákali. -

Ach ty světe, obrácený světe! Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž, ale s panem delikventem samým kluše ekypáž!

Ach ty vládo, převrácená vládo! národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš! - -

Bez kočího, bez opratí, potmě, u silnice propast místo škarpy: tak jsem cválal sám a sám v kočáře jako vítr s Alpy.

Svěřiti svůj osud také jednou koňům splašeným se já mám bát, občan rakouský? Což se mi může horšího již stát?

Tak jsem s chladnou resignací v hlavě, v hubě ale vřelou cigáru, čerstvěj než cár ruský přijel k poště v dobrém rozmaru.

Tam jsem zatím - mustr delikventů! - bez ochrany povečeřel hezky, než za mnou stráž s odřenými nosy přikulhala pěšky.

Já spal dobře, ale policajti měli tu noc ve Weidringu zlou, mazali si špiritusem záda, nosy arnikou.

Tu je konec této epopeje, k níž jsem nepřibásnil ani chlup, všechno mi dosvědčí ve Waidringu postmistr Dahlrupp.

Charakteristika úryvku z uměleckého textu:

• atmosféra úryvku

Napjatá a zároveň úsměvná, autorovi nechybí ani špetka škodolibosti, ze svých „strážných“ si utahuje.

• počet postav

tři – vypravěč, policajti, kočí

• charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

vypravěč – autor díla – K. H. Borovský, škodolibý, moudrý

policajti – vládní příslušníci, plní rozkazy od hlavy státu

• charakteristika dalších postav

Dedera – policejní komisaž Franz Dedera, skutečná postava, slepě plní úkoly, omezený

postmistr Dahrupp – skutečná postava, svědek příjezdu

• zařazení úryvku do kontextu celého díla

osmý zpěv, téměř konec cesty, konec básně

• použité jazykové prostředky

- vypravěčské pásmo v ich-formě, ironie až sarkasmus

cár, resignace – archaismy

vyrazivše - přechodník

Svěřiti svůj osud také jednou koňům splašeným se já mám bát, občan rakouský? Což se mi může horšího již stát? - eufenismus

policajti, cigáru – hovorové výrazy

Tak jsem s chladnou resignací v hlavě, v hubě ale vřelou cigáru, čerstvěj než cár ruský přijel k poště v dobrém rozmaru – epifora

tak jsem cválal sám a sám v kočáře jako vítr s Alpy – přirovnání

Což se mi může horšího již stát? – řečnická otázka

informace o autorovi:

Karel Havlíček Borovský (1821 -1856)

• narodil se v Borové u Havlíčkova Brodu (proto přídomek Borovský)

• otec kupcem

• Havlíček vystudoval gymnázium

• pak se chtěl stát knězem - vliv jeho zbožné matky a borovského faráře Brůžka

• velké ideály, ale velmi zklamán poměry na této škole

• proti přetvářce bojoval psaním posměšných básní na místní pedagogy

• ze semináře vyloučen

• odjíždí do Ruska, kde 2 roky působí jako vychovatel v rodině šlechtice Ševireva

• po příjezdu vydává knihu reportáží „Obrazy z Rus“

• Rusko líčí jako nacionalistickou zemi s hroznými poměry

• pak žije v Praze a stává se novinářem Národních novin

• za Bachova absolutismu (v 50. letech rakouský ministr vnitra) pronásledován