Carlo Goldoni - Sluha dvou pánů

CARLO GOLDONI – Sluha dvou pánů

O autorovi:

Proslulý italský dramatik a zakladatel (národní veselohry) novodobého italského divadla, autor mnoha her, z nichž několik se hrají dodnes

Narozen v rodině lékaře v r. 1707, Itálie, Benátky (+ 1793 ve Francii)

Číst a psát už uměl ve 4 letech, svou první hru napsal v 9 letech

Velice často se stěhoval, ve 40 letech zakotvil v Benátkách jako profesionální dramatik

Vystudoval práva, s divadelní společností se pohyboval po Itálii, kdy se během pobytu v Janově oženil s Nicolletou Conniovou

Byl ředitelem divadla v Benátkách i Janově, psal libreta oper, tragédie, tragikomedie, melodramata, komedie

V r. 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí

V r. 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie

Ve stáří mu Konvent pozastavil penzi a Goldoni zemřel v chudobě dřív, než mu ji stačili obnovit

Renovoval komedii dell’arte do oblasti situační komedie – odstraňuje masky a rozepisuje role (200 komedií z toho vycházelo), napsal pouze námět hry, herci si domýšlejí děj až na jevišti

Díla:

Poprask na laguně - nejlepší Goldoniho komedie - o žárlivé milenecké dvojici v rybářském prostředí

Hrubiáni - komedie zesměšňující despotické rodinné prostředí

Chytrá vdova - komedie z měšťanského prostředí

Jemnostpán markýz - komedie o šlechtici

Pán Todero Brumla - komedie o člověku, který není s ničím spokojen a je také všem protivný

Literární kontext:

Komedie byla vydána v r.1753

Dílo klasicismu v Itálii (z lat. ,,classicius“ = vzorový, dokonalý), uměl.směr v Evropě 17. A 18.stol.

Klasicismus probíhá paralelně spolu s myšlenkovým hnutím osvícenství. Po něm následuje preromantismus.

Klasicismus má za znaky:

1. vzor v antickém umění

2. pevné principy a řád, mravní normy

3. člověk se řídí rozumem, racionální myšlenky (cit podřízen rozumu)

4. krása je v pravdě a přírodě (opak baroka)

5. střízlivost a účelnost (hlavně architektura)

6. snaha o jasnost, harmonii, řád a kázeň

7. Empír – vrcholná forma klasicismu

Žánry vysoké (óda, tragédie, epos) a nízké (komedie, bajka, satira, píseň a frašky)

Snaha zobrazit nadčasové a stále + dodržet řád – v dramatu Aristetolova zásada tří jednot (místo, čas a děj)

Francie: tragédie= konflikt vůle a hrdinství X láska, tradice

komedie= happy end, kritika nedostatků, výsměch lidským slabostem, Autor: Moliere (lze připodobnit k Lakomci)

Současníci: Moliere (Lakomec, Tartuffe neboli Podvodník), Piere Corneile(Cid), Jean Racine(Faidra), Jean de la Fotaine (Bajky), Montesquie(Perské listy), Diderot(Jakub Fatalista),Voltair(Candide neboli Optimismus), Swift(Gulliverovy cesty), Defoe(Robinson Crusoe)

Osvícenství: myšlenkový směr v 18. století, spojení filosofie, vědy a literatury; cíl=dokonale poznat přírodu a svět; spojeno s Rousseauem a jeho filosofií