Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Carlo Goldoni - Sluha dvou pánů

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (19,61 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

CARLO GOLDONI – Sluha dvou pánů O autorovi: Proslulý italský dramatik a zakladatel (národní veselohry) novodobého italského divadla, autor mnoha her, z nichž několik se hrají dodnes Narozen v rodině lékaře v r. 1707, Itálie, Benátky (+ 1793 ve Francii) Číst a psát už uměl ve 4 letech, svou první hru napsal v 9 letech Velice často se stěhoval, ve 40 letech zakotvil v Benátkách jako profesionální dramatik Vystudoval práva, s divadelní společností se pohyboval po Itálii, kdy se během pobytu v Janově oženil s Nicolletou Conniovou Byl ředitelem divadla v Benátkách i Janově, psal libreta oper, tragédie, tragikomedie, melodramata, komedie V r. 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí V r. 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie Ve stáří mu Konvent pozastavil penzi a Goldoni zemřel v chudobě dřív, než mu ji stačili obnovit Renovoval komedii dell’arte do oblasti situační komedie – odstraňuje masky a rozepisuje role (200 komedií z toho vycházelo), napsal pouze námět hry, herci si domýšlejí děj až na jevišti Díla: Poprask na laguně - nejlepší Goldoniho komedie - o žárlivé milenecké dvojici v rybářském prostředí Hrubiáni - komedie zesměšňující despotické rodinné prostředí Chytrá vdova - komedie z měšťanského prostředí Jemnostpán markýz - komedie o šlechtici Pán Todero Brumla - komedie o člověku, který není s ničím spokojen a je také všem protivný Literární kontext: Komedie byla vydána v r.1753 Dílo klasicismu v Itálii (z lat. ,,classicius“ = vzorový, dokonalý), uměl.směr v Evropě 17. A 18.stol. Klasicismus probíhá paralelně spolu s myšlenkovým hnutím osvícenství. Po něm následuje preromantismus. Klasicismus má za znaky: 1.vzor v antickém umění 2.pevné principy a řád, mravní normy 3.člověk se řídí rozumem, racionální myšlenky (cit podřízen rozumu) 4.krása je v pravdě a přírodě (opak baroka) 5.střízlivost a účelnost (hlavně architektura) 6.snaha o jasnost, harmonii, řád a kázeň 7.Empír – vrcholná forma klasicismu Žánry vysoké (óda, tragédie, epos) a nízké (komedie, bajka, satira, píseň a frašky) Snaha zobrazit nadčasové a stále + dodržet řád – v dramatu Aristetolova zásada tří jednot (místo, čas a děj) Francie: tragédie= konflikt vůle a hrdinství X láska, tradice komedie= happy end, kritika nedostatků, výsměch lidským slabostem, Autor: Moliere (lze připodobnit k Lakomci) Současníci: Moliere(Lakomec, Tartuffe neboli Podvodník), Piere Corneile(Cid), Jean Racine(Faidra), Jean de la Fotaine (Bajky), Montesquie(Perské listy), Diderot(Jakub Fatalista),Voltair(Candide neboli Optimismus), Swift(Gulliverovy cesty), Defoe(Robinson Crusoe) Osvícenství: myšlenkový směr v 18. století, spojení filosofie, vědy a literatury; cíl=dokonale poznat přírodu a svět; spojeno s Rousseauem a jeho filosofií 1.proti absolutismu, církvi, konzervatismu 2.víra v člověka 3.racionalismus => rozum= jediný zdroj poznání 4.optimismus=skrze rozum je vše poznatelné 5.využití vědy v praxi = osvícenské reformy 6.do literatury se dostávají naukové žánry (encyklopedie), filosofický román Francie: vnitřní krize země, příprava revoluce Autoři: Montesquie, Diderot, Voltaire Anglie:Autoři:Swift, Defoe Literární kontext díla: Commedie dell´arte -„komedie profesionálních herců“ Jde o druh improvizovaného divadla renesanční Itálie. Největšího rozmachu dosahovala v letech 1570 až 1650. Od 18. století její vliv postupně slábne je založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci. Existovaly typy postav, které se objevovaly v každém představení (s mírnými změnami). Všechny postavy měly vlastní masku, takže obecenstvo je hned poznalo. Herec hrál často celý život stejnou postavu. Měl naučené vhodné repliky a zvládal její charakter. Před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka, konec), které se všichni drželi, ale samotné dialogy byly dílem herců přímo na jevišti. Představení tedy bylo spontánní a schopné pružně se přizpůsobit konkrétním reakcím diváků. Tematický plán: Námět: Lež má krátké nohy, dílo odráží život obyčejných lidí, světský námět Téma: lidská vypočítavost, láska, boje, věrnost, peníze Prostředí: Benátky Čas: 24 hod, na konci 18.stol. Postavy: Truffaldino – potrhlý, mazaný sluha, neumí číst a psát, miluje Smeraldinu, ,,geniální magor“ Beatrice Rasponi – převléká se za svého bratra, kurážná, krásná, mladá, miluje Florinda Florindo Aretusi – statečný, odhodlaný, miluje Beatrice, zabil Federiga Rasponiho (bratra Beatrice) Klárinka – dcera Pantalona, zamilovaná do Silvia, věrná Silvio – výbušný, připadá si zrazený Klárou, syn doktora Doktor Palmiro Palmare – vzdělaný, chytrý, otec Silvia Pantalone – benátský obchodník, nerozhodný, bojácný, otec Klárky Smeraldina – služka Klárky, ráda by se vdala, má prořízlou pusu Brighella – hostinský, dokáže udržet tajemství, ví totiž, že Federigo je vlastně Beatrice Kompoziční plán: Literární druh: drama Literární forma: epika Literární žánr: komedie typ vypravěče dialog – střídání více ich-forem vysvětlení názvu díla Sluha dvou pánů – hlavní hrdina Truffaldino sám sobě slíbil, že dokáže sloužit dvěma pánům zároveň posouzení aktuálnosti díla Téma – sloužení pánům – již není aktuální. Autorův humor se jeví jako nadčasový, hra baví diváky od 18. století. Kompozice: chronologická, 3 dějství (22+20+17 výstupů) Výstavba dramatu:I. Expozice – příjezd Beatrice v přestrojení II. Kolize – sluha začal sloužit dvěma pánům aniž by oni o tom věděli III. Krize – Truffaldino zamění Beatriciny a Floridovy věci IV: Peripetie – setkání Beatrice a Florida V: Rozuzlení – Truffaldinovo přiznání Jazykový plán: hlavně dialogy, občas vnitřní monology spisovný jazyk, občas se vyskytují nespisovná slova jako zdrobněliny,nadávky, taktéž obecná čeština (můžem),taktéž se objevují italské fráze a latinské výrazy personifikace (slovo padlo), epiteton, přirovnání, epizeuxis, nomenoment (truffa = podvod) , apoziopéze ich/er forma, vyprávění prostřednictvím postav syntaktická stránka – jednoduché věty a souvětí, sluhovy

Témata, do kterých materiál patří