Česká literatura od 60. let po současnost

Základní větná struktura – základ věty – nejmenší část věty, která zachovává smysl – lze ji zapsat valenčním vzorcem

Základové větné členy – všechna významově nutná doplnění přísudkového slovesa – podmět, předmět, někdy i příslovečné určení, ostatní větné členy jsou nezákladové. Rozlišení není vždy jednoznačné. Příslovečné určení může být základovým i nezákladovým členem (Vlak vjíždí do nádraží. Chlapec zlobil (velmi, včera).)

Pozice obligatorní – pozice, které musí být obsazeny

Pozice potenciální – nemusí být obsazené

Pozice levovalenční – většinou podmět – to, co stojí nalevo

Pozice pravovalenční – to, co stojí napravo – většinou předmět a příslovečné určení

Postavení valenčního členu může být i vedlejší věta (Nedostavil se pro nemoc. – Nedostavil se, protože byl nemocný.)

Ze základových struktur se odvozují derivované – rozvíjení základových struktur, zmnožování větných členů. Větné struktury můžeme i transformovat (Učitel pochválil žáka. – aktivní konstrukce, pasivní konstrukce – Žák byl pochválen učitelem.)