Česká literatura od 60. let po současnost

Karel Kryl

• básník, písničkář

• např. Bratříčku, zavírej vrátka, Kníška Karla Kryla

Literatura po roce 1989

• 3 proudy:

• Vypravěčská linie – čtivé, vyprávění, zápletka + rozuzlení

• Experimentální – snaha vidět jinak děj, nový pohled

• Deníky, dopisy, memoáry – umělecká literatura, žurnalistika

VYPRAVĚČSKÁ

Michal Viewegh

• 20 knih, 4 knihy zfilmovány, spisovatel z povolání

• Báječná léta pod psa – z doby autorova dospívání, okupace a následné normalizace

• Kvido – autobiografie, jeho rodina

• Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu, Andělé všedního dne

Tereza Boučková

• kladně přijímaná, dcera Pavla Kohouta, snaha o herectví v divadle Vl. Chramostové

• podepsala Chartu 77 -> musela opustit povolání spisovatelky -> domovnice, balička

• Indiánský běh – vydána v samizdatu, dostala cenu Jiřího Ortena

• Křepelice – o citovém vztahu žen a jejich osudech, ženy ke vztahu okolí, k partnerům

EXPERIMENTÁLNÍ

Daniela Hodrová

• próza, literární teoretička, od r. 1980 Akademie věd ČR

• současná tvorba, prozaička, vědecká pracovnice

• Hledání románů – prvotina

• Trýznivé město – trilogie: Kukly, Po obojí, Théby

• personifikace věcí, dochází k proměně => metamorfóza lidí, historických postav, i ze současnosti, prolínání lidí

Jiří Kratochvíl

• Medvědí román – 70. léta, totalita, chce uniknout z totality do jiného světa, ze současnosti do minulosti díky „řetězovému mostu“ paterém přejde, prolínání lidí, fikce

Michal Ajvaz

• próza, básně, úvahy, také underground

• Vražda v hotelu Intercontinental – poezie, básnická sbírka, téma z Prahy

• Návrat ztraceného varana – próza, povídky na různé téma

SOUČASNÍCI

Petr Šabach

• Pelíšky, Pupendo – filmy podle jeho předloh z povídek

• Knihy -> reakce na dobu, filmová podoba svých románů

• Občanský průkaz, Šakalí léta, Opilé banány, Babičky, Ramon

Valenční syntax

• valence – schopnost slova (zvláště slovesa) vázat na sebe větné členy s určitým významem a v určitém tvaru. Sloveso je přísudek, bývá zleva doplňován většinou podmětem a zprava předmětem, příslovečným určením…

• valenční pole – souhrn valenčních pozic, určovaných přísudkem

  • určité sloveso v přísudku je sémantickým i gramatickým základem věty, nejdůležitější centrální větný člen, je nadřazen i podmětu, nemůže být vypuštěn nebo nevyjádřen

  • sloveso rozhoduje o charakteru větné struktury, o tom, zda bude vyjádřen podmět nebo jestli může stát bez něho (Matka litovala děti. – někdo litovala někoho; Matce bylo líto dětí. – zde podmět není.)

• slovesa nevalenční - nepotřebují doplnění (Mrzne. Prší.)

• slovesa jednovalenční - vážou na sebe podstatné jméno v 1. pádě (Otec spí.)

• slovesa dvojvalenční - vážou k sobě 2 podstatná jména (Otec napsal dopis.)

• slovesa trojvalenční - vážou na sebe 3 podstatná jména, většinou v 1., 2., a 4. pádě (Otec daroval synovi knihu.)