Dekameron (Boccacio)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kompozice – Chronologická
Délka – 5 stran
Den desátý, příběh druhý
Vypravěč: Elisa
Námět – síla přátelství
Fabule – Opat přijede za papežem do Říma, ale postihnou ho bolesti žaludku, tak mu papež poradí, ať jede do Sienny do lázní. Po cestě ale je přepaden a vězněn Ghinem de Tacco. Ten jej ale vlastně vyléčí a nakonec mu vysvětlí, jak se věci mají a opat se za něj přimluví po návratu do Říma u papeže a ten z něj udělá svého rytíře a dá mu jedno velké špitální opatství.
Syžet
Prostředí – Řím, dvůr papeže, Sienna – lázně
Postavy – Ghino di Tacco (lupič, ale později se dozvíme, že si svoje povolání vlastně nevyvolil sám a že není špatný člověk), opat z Cluny (poctivý duchovní), papež Bonifác VIII, družina opata
Kompozice – Chronologická
Délka – 5 stran
Závěr
Dekameron není zrovna z knih, které bych si přečetla znova. I když jsem si jej nedávno koupila s tím, že si jej přečtu z vlastní vůle. Děj mi přišel veškerý skoro nijaký, do knihy jsem se ani přes její obrovitou délku nezačetla (a to se mi nestává úplně často). Vadilo mi, jak všechny „kapitoly“ (dny a v nich příběhy) jsou psané podle úplně stejného vzorce, když je tam stokrát odstavec zdvořilostního „přebírání“ vyprávění příběhu, tak se kniha velmi protáhne. Poté mi začalo již po pár stránkách vadit, jak u každého oslovení a téměř každého druhého podstatného jména je úplně zbytečný nějaký veselý a optimistický a radostný a půvabný přívlastek. Chápu, že je to psáno v době morové epidemie a že jim to možná pomáhalo v té době se s tím vyrovnat, když říkali ke každému druhému slovu nějaký takový přívlastek, ale mně tady tento „styl“ úplně nevyhovuje, je to další neskutečné umělé natažení děje. Zřejmě nebylo těžké z předchozích mých poznámek, že mi přišla kniha zbytečně rozvláčná, přišlo mi, že jsem přečetla pět dlouhých souvětí, ale nic jsem se z nich nedozvěděla a ještě k tomu Boccaccio v Dekameronu poměrně používá opisu děje, že nezmiňuje fakta napřímo, ale tohle by mi tak nevadilo, ne že bych ráda četla nákupní seznamy, ale ve většině z novel jsem neviděla ani nijaké převratné ponaučení či poselství. Hodnota příběhů mi přišla adekvátní k situaci oněch deseti lidí, ale potom mi k tomu úplně nevyhovuje právě ona forma a styl psaní. Abych to shrnula: Dekameron určitě nebyla nejhorší kniha, co jsem četla, ale docela určitě si ji znova číst nebudu.