Dekameron (Boccacio)

Vyprávěcí postoj autora vůči příběhům vyprávěným postavami je nestranný, vůbec se k nim nevyjadřuje, ale v dějové linii Florencie a deseti vypravěčů je stranný, postavy a fakty hodnotí.

Leckde můžeme v díle vycítit satiru.

1. Jazyk

Dílo je psáno v 14. století, takže archaickým jazykem, spisovným, lidé (i vypravěč, autor) v něm mluví vyšším, vznešenějším jazykem, je tam hojně užíváno kladných a pozitivních přívlastků. Autor se snažil čtenáře pobavit, takže je tam často využito slovních hříček a opisů děje, které činí erotické scény nevulgární.

V díle najdeme jak řeč přímou, tak nepřímou. Přímá řeč jsou často dlouhé (občas i několik stran) monology.

1. Prostor a čas

Příběh se odehrává v době současné vzniku díla, tedy ve 14. století, v době úderu morové rány a na místě taktéž totožném a totiž Florencii, konkrétně ze začátku v kostele, poté se skupina přesune na letohrádek Poggio Gherardi a poté zřejmě do Villy Palmery (kousek od Florencie)

1. Postavy

Deset hlavních postav v rámcové linii děje:

(ženy jsou ve věkovém rozmezí 18-28, muži 25 a starší)

Pampinea – „nejstarší ze žen“, zřejmě vůdčí typ

Filomena – „byla ze všech nejrozvážnější“

Emilia – roztomilá ( jak zmíněno v jednom ze dní)

Lauretta

Nefilie – jeden z mladíků ji miloval, „ozdobená stejně vybranými mravy jako krásou“

Elisa

Pamfilo

Filostrato

Dioneo – „vynikal nad ostatní jinochy líbezností a vtipností “

Parmeno – Pampinein správce, Dioneův sluha

Sirisco – Pamfilův sluha, pokladník

Tindaro – zřejmě filostratův sluha, pečuje o pokoje mladíků

Misia – Pampineina služka

Lisica – Filomenina služka

… a další služky

1. Námět a téma

Námětů má podle mě dílo hned několik, protože příběhy jsou poměrně odlišné, ale v čem se podle mě shodují, jsou mezilidské vztahy, ať už o lásce (šťastné i ne), neštěstí, nevěře, důvěře nebo lstivosti některých lidí.

Téma celého díla je útěk desíti lidí před morem, ale stejně jako každý z jednotlivých příběhů má svůj námět, tak má vlastní i téma.

1. Rozbor 4 nejdůležitějších příběhů

   1. Den první, příběh čtvrtý

Vypravěč: Dioneo

1. Námět – tělesná žádostivost a (ne)poctivost

2. Fabule – Mnich podlehne tělesné potřebě a pomiluje se s dívkou, opat na to přijde, ale mnich ví, že na to opat přišel, tak to zařídí tak, aby opat taky spočinul s dívkou na lůžku, takže jsou v tom namočeni oba a mnich nebude potrestán.

3. Syžet

   1. Prostředí – Klášter v Luigianě

   2. Postavy – mnich, děvče (asi dcera rolníka z okolí), opat

4. Autorský postoj – Neutrální

5. Kompozice – Chronologická

6. Délka příběhu – 4 strany

1. Den druhý, příběh pátý

Vypravěč: Fiammetta

1. Námět – lidská lstivost a využívání lidí

2. Fabule – Anderuccio jede z Perugie do Neapole si koupit koně, ale nerozvážně vytáhl na trhu měšec s penězi a toho si všimla jedna prohnaná Sicilanka, která využila Anderucciovy příbuznosti s jednou svojí známou, pozvala si jej domů a tvrdila mu, že je jeho sestra a okradla jej o ony peníze (a o oblečení). Anderuccio skončil nahý na ulici. Tam ale potkal dva muže, jak šli do kostela vykrást hrobku a hlavně prsten. Přidal se k nim, v kostele to byl on, kdo musel vlézt do hrobky, prsten našel, ale schoval si ho, tak ho oni muži do hrobky zavřeli. Další vykradači ovšem přišli vzápětí a tak Anderuccia vysvobodili. Anderuccio se rychle vrátil do Perugie s penězi uloženými v prstenu.

3. Syžet

   1. Prostředí – v Neapoli: v hostinci, na tržišti, u ženy doma, na ulici, v kostele

   2. Postavy – Anderuccio, stará Sicilanka, mladá Sicilanka – jakoby sestra, dva muži – vykradači hrobky, hostinský