Egypt

Duch Ahury k Setnovi promluvil a vyprávěl, jak svitek s sebou nese jen zlo a utrpení. Jakmile z něj Neneferkeptah (jenž se o něm dozvěděl také od kněze a musel přemoci Thovtovy strážce svitku a nesmrtelného hada, aby papyrus získal) a ona četli, začal se Thovt mstít.

Nejprve se utopil jejich syn Merjeb, poté Ahura a nakonec se sám usmrtil Neneferkeptah. Jeho žena a dítě byly však pohřbeni na jiném místě…

Setne přesto neuposlechl a se vydal zpět do paláce. I jeho otec jej varoval, ani na jeho rady však nedal.

Četl ze svitku. Dalšího dne spatřil krásnou dceru velekněze. Okamžitě se do ní zamiloval a toužil po ni více než po čemkoliv jiném.

Vydal se za ní do jejího paláce a požádal ji o ruku. Souhlasila, však pod podmínkou, že ji odevzdá všechen jeho majetek a zabije vlastní děti.

On jejímu hrůznému požadavku bez mrknutí oka vyhověl.

V tom se probudil na poušti a jeho tělem otřásal strach, při představě, co učinil. Rozeběhl se do paláce, kde jej uvítaly jeho děti. Byl to jen sen, způsobený silným kouzlem.

Rozhodl se svitek odnést zpátky Neneferkeptahovi, ten jej již očekával. Požádal jej, aby nechal přivěst jeho ženu a jejich syna k němu do hrobky. Setne jeho požadavku rád vyhověl.

Čtvrtý příběh

Nás zavede s moudrým Siusirem do západní říše mrtvých

Jedné noci se zdál Setnovi Chamvesovi neobvyklý sen. Uslyšel hlas, jenž mu prorokoval, že se mu narodí syn, který se svou moudrostí vyrovná i jemu. Jměno Siusire má mu dát.

Tak se také stalo.

Siusirovi se skutečně moudrostí nikdo nevyrovnal, ani jeho moudrý otec, ani jeho učitelé.

Jednoho dne Setne se Siusirem uslyšeli veliký nářek. Vyklonili se tedy z balkónu a spatřili, jak nesou hrob nějakého boháče. Všichni plakali.

V pozadí této podívané nesli nějakého chudáka, přikrytého špinavým hadrem. Nikdo pro něj neplakal. Byl docela opuštěný…

Stene tvrdil, že si to chudák zaslouží… Naopak, že boháč je právem pohřben se vší parádou, však je přeci bohatý. Siusire se svým otcem nesouhlasil. Rozhodl se vzít svého otce do podsvětní říše.

Jelikož byl skutečně velice vzdělaný, věděl, kam mají jít. Poradil také otci, aby po celou dobu bytí v této temné říši, byl zticha. Ten na synovu radu myslel po celou dobu.

Viděli hrůzné obludy, lidi, jenž jsou vyhublí a žízniví, přesto na jídlo ani pití nedosáhnout, zubožená těla a také člověka, jemuž okem procházela klika,, tudíž byl odsouzen k nekonečně bolesti.

Nakonec došli do rozlehlé síně obou pravd. Zde sedělo 42 bohů a bohyň a dohlíželi na přísný soud. Uprostřed síně stály veliké váhy. U nich klečel bůh Anúpev s lidskou postavu a šakalí hlavu a bedlivě pozoroval, kolik váží lidské srdce. Bůh moudrosti Thovtem s hlavou ptáka ibisa, zapisoval výsledek. Za ním číhala hrozná obluda Ame, na zlé lidi, aby je roztrhala a pohltila.