Emile Zola

v hrozném stavu, tak se Gervaisa pomalu přesouvá k Lantierovi. Coupeaovi nevadí, že jeho žena tráví noc s oběma.Gervaisa už není schopná udržet si krám, prodává ho a stěhuje se do chudého bytu spolu se svým opilým maželem (Lantier zůstává v krámu). Jejich dcera – Nana utíká z domova a nechává se vydržovat. Gervaisu nechtějí nikde zaměstnat, a tak se i ona dává na pití. Coupeau se dostává do blázince a na chvíli se to s ním zlepší. Po nepříliš dlouhé době znovu propadá alkoholu a tentokrát se mu to stává osudným. Z blázince se už nevrací, umírá – vidí tančit své ruce i nohy, a i když pije jen vodu, cítí kořalku.Gervaisa zakrátko umírá jako žebračka, měla snahu vydělat si alespoň na jídlo vlastním tělem. Nikdo však se "starou tlustou pajdou" (měla jednu nohu delší než druhou a ošklivě kulhala) nešel...

VLASTNÍ NÁZOR:

Na této knize mě zaujal především její název. Čekala jsem příběh o nějakém masovém vrahovi, ale i přesto, že krve jsem se nedočkala, nemůžu říct, že bych nepoznala vraha. Émile Zola jen "zabijákem" nenazval fyzickou osobu, nýbrž alkohol, který je zde líčen jako hrozba lidstva. Ale nejen on. Zola si myslí, a také nám to dává jasně najevo, že nemáme možnost zásadním způsobem změnit vlastní osud. Podle něj v našem životě hraje velkou úlohu dědičnost. Myslím, že jeho názor v tomto ohledu by vyjadřovala fráze: "Jaký otec, takový syn."