Gogol Nikolaj Vasiljevič-revizor_počátky realismu

Chlestakov dlouho nemůže uhodnout, proč se najednou setkává všude s takovou pozorností a úctou. Když pochopí, za jak významnou osobnost jej považují, plně využívá jejich hlouposti a protože je na mizině, rád přistoupí na jejich hru. Hejtman ho ubytuje ve svém domě, tváří se, že nic nevidí, když mu svádí manželku, a nakonec mu nabídne i ruku své dcery. Krajský sudí, poštmistr a školní inspektor mu poskytují „půjčky“ a všichni mu přinášejí různé dary. Chlestakov se vychloubá, jak je bohatý, kde všude byl a jaké má známosti. Při tomto smyšleném vyprávění o sobě jako o důležitém vysokém státním úředníkovi se tak rozohňuje, že se téměř plně vžívá do své nové smyšlené osobnosti. Kdyby se sluhovi Osipovi nepovedlo včas svému pánovi vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží v tajnosti, byl by snad zcela klidně čekal na odhalení. Takhle namluví svým hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku a včas zmizí. Před svým odjezdem napíše dopis příteli, v němž se mu svěří s celou komedií, kterou s úředníky městečka sehrál. Dopis pochopitelně otevře poštmistr a hned s ním běží k hejtmanovi, který se mezitím oddává snům o tom, že jeho život, jakožto tchána tak významného muže, bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Hejtman i všichni ostatní strašně zuří, když v tom přichází městský strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.

Realismus 19.st.

postupný přechod od romantismu k realismu, romantismus začíná být od 20. let 19. století kritizován, přesto mnoho autorů píše na pomezí romantismu a realismu, není snadné je zařadit, na jedné straně romantismus kritizují, na straně druhé využívají stále romantické prvky

romantická nespokojenost s přítomností přetrvávala, pocit odcizení, realističtí umělci odmítají unikat před světem, zahleděnost romantického hrdiny sám do sebe, negativní dopad jeho chování (v realismu už není v popředí výjimečný jedince, idea, charakter)

vzestup měšťanské podnikatelské vrstvy, prospěchářství a pragmatičnost, angažovanost literatury

50. léta 19. století se dostává realismus nad romantismus, 1848 Napoleonův (III.) teror zmařil naděje romantiků na lepší život

víra ve vědu, postavy, prostředí i děj mají mít předobraz v realitě, snaha o objektivitu, román měl podávat pravdivý příběh bez příkras a iluzí

1857 manifest Realismus, časopis Realismus – odmítnutí všech typů románů kromě balzakovského, dílo má být přesnou reprodukcí společnosti, jako fotografie, přesto je umělecké dílo vždy dílem fikce, fikční objektivita

Rysy realismu: pozorování společenských změn, pronikají témata sociální, život nižších a vyšších vrstev, typizace postav – hrdinovy individuální znaky jsou kladeny do souvislosti se širší skupinou, zobecňují se (Gustav Flaubert – že paní Bovaryové se trápí a pláčí nejen v jeho knize, ale zároveň ve dvaceti francouzských vesnicích), zkoumání vlivu prostředí na postavy, původu, jak se vyvíjí a proměňuje, odpozorované podrobnosti, konkrétní fakta, přesná a podrobná charakteristika postav, pro reálné vykreslení použití i typického jazyka pro prostředí, z kterého postava pochází, slovní zásoba..., často snaha o odosobnění, autor se snaží být objektivní (realistická fikce – záměrně na některé rysy poukazuje) a ukázat pouze společnost, její problémy, vývoj, přesto snaha některé společenské problémy vyzdvihnout, jiné upozadit – angažovanost autorů, ukazovat celospolečenské problémy a mnohdy je i řešit