Hugo Chrám Matky Boží v Paříži

Milovat někoho, kdo miluje někoho jiného, a přesto za něj obětovat život – stále aktuální téma.

● určení místa a času textu

Děj se odehrává roku 1482 (za vlády Ludvíka XI.), v ději jsou retrospektivní odbočky do minulosti. Quasimodo je nalezen roku 1484.

● stručné nastínění děje

Děj vypráví o znetvořené osobě jménem Quasimodo, která celý svůj život strávila v Chrámu Matky Boží v Paříži, kde se stala zvoníkem. Quasimoda se ujal kněz Klaudius Frollo, který ho našel, vzal do pytle a odnesl do chrámu, kde vyrůstal.

Na náměstí Grevé předvádí své taneční umění krásná Esmeralda, která okouzlí Frolla, který posílá Quasimoda, aby ji unesl. Ale básník Gringorie přivolá hlídku a Quasimodo je zatčen. Esmeralda je zamilovaná do kapitána Phoeba, kterého ze žárlivosti pobodá Frollo. Čin je ale sveden na Esmeraldu, která je odsouzena k smrti. Frollo Esmeraldě zalže, že Phoebe je mrtev, a nabízí jí manželství, čímž by ji osvobodil od trestu smrti. Esmeralda však odmítá a raději volí smrt. Na popravišti se ale objeví Quasimodo, který Esmeraldu unáší do chrámu, jelikož je do ní zamilovaný. Esmeraldu však vydá Frollo a znovu jí nabízí manželství, jenže Esmeralda opět volí raději smrt. Frollo umírá pádem z chrámu, když pozoruje Esmeraldinu popravu.

Po popravě Quasimodo zmizel a po nějaké době byl nalezen v Esmeraldině hrobce, která se nacházela ve sklepení na Mont-Fauconu.

● určení smyslu díla

Kritika tehdejší francouzské společnosti – plno lží a přetvářek.

Nemáme opovrhovat postiženými nebo jinak vyčleněnými lidmi.

● pravděpodobný adresát

Kniha by měla zaujmout spíše střední generaci, ale téma lásky zaujme i mladší čtenáře.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Knihu napsal Hugo v roce 1831 a patří mezi jeho nejslavnější romány.

● tematicky podobné dílo

Anne Golon – série románů o krásné Anglice (zjizvený hrabě de Peyrac)

francouzská lidová pohádka Kráska a zvíře (možný Hugův pramen?)

Úryvek k rozboru

Quasimodo byl netečný, ani brvou nehnul. Jakýkoliv odpor mu byl znemožněn „pevností a tvrdostí pout“, jak se tehdy říkalo v úřední mluvě trestního řízení, což znamená, že provazy a řetězy se mu asi zařezávaly do masa. Tato vězeňská a trestanecká tradice ostatně nevymizela a zachovává se u nás pečlivě i dnes, v národě civilizovaném, jemném a humánním, v podobě želízek na rukou (nemluvíc ani o galejích a gilotině). Quasimodo se nechal vést, strkat, nést, posadit, svázat a připoutat. Na jeho tváři se nezračilo nic, leda údiv divocha nebo hlupáka. Vědělo se, že je hluchý, teď se zdálo, že je slepý. Srazili ho na kolena na kulatou desku; nechal si to klidně líbit. Svlékli mu košili a kabátec až po pás; strpěl i to. Bláznivý smích se ozval v davu, když se objevil Quasimodův nahý hrb, jeho velbloudí prsa, jeho mozolovitá a chlupatá ramena. Za všeobecného veselí vystoupil na plošinu muž v městském stejnokroji.