Jazykový a literární rozbor uměleckého textu

anafora - opakování jednoho slova na začátku veršů nebo vět

epifora - opakovaní slova na konci veršů nebo vět

epanastrofa - opakování jednoho slova na konci jednoho a začátku druhého verše

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY

eufonie - libozvuk (založen na hromadění samohlásek ve verši nebo větě)

kakofonie - nelibozvuk (hromadění sykavek)

paronomázie - hromadění slov se stejným kořenem slova

onomatopoie, zvukomalba - napodobení zvuků slovy, větou, celým veršem: Nad ouvalem sova houká (F. L. Čelakovský).

KOMPOZICE LITERÁRNÍHO DÍLA

fabule - přirozený sled událostí, smyšlený příběh, popř. jednotlivá příhoda, která se realizuje v díle prostřednictvím syžetu. Fabule se obyčejně rozvíjí uvedením osob (postav), navzájem spjatých zájmy nebo vztahy.

syžet, sujet – 1. dějové schéma dramatického díla; systém, jímž jsou komponovány situace, události a konflikty postav, vyplývající z jejich vzájemných vztahů a jednání; 2. děj, námět.

gradace, stupňování, zesilování; druh stylistické figury; uspořádání slov či slovních spojení blízkého významu tak, že se jejich účinek buď zesiluje (klimax: tu zní, tam volá a burácí všady), nebo zeslabuje (antiklimax: řítí se, pádí, běží).

pointa, vtipný, překvapující závěr vyprávění; hlavní myšlenka anekdoty, závěru básně (nebo jiného literárního útvaru), filmu a podobně.

motiv - nejjednodušší tematická jednotka uměleckého díla; základní tematický prvek. V hudbě nejmenší samostatný útvar; na rozdíl od figury obsahuje hudební myšlenku. Rozlišuje se motiv hlavní, vedlejší, dynamický, statický a volný.

VERSOLOGIE

versologie, nauka o verši; odvětví literární vědy zabývající se teorií a historií verše (metrika, strofika, prozódie).

rytmus, záměrné uspořádání zvukových prvků, které se pravidelně opakují v každém verši a vytvářejí tak metrický (rytmický) impuls.

stopa, jednotka metra; seskupení slabik s jedním metrickým důrazem (iktus) a další slabikou nebo slabikami (arze) nedůraznými. Podle přízvučnosti se rozdělují stopy v sylabotónickém verši na trochej, jamb, daktyl apod. V časoměrném verši jde o rozdělení podle hláskové délky.

rým, zvuková shoda slov na konci rytmických řad (verš, poloverš); má funkci eufonickou (působí libozvučně), rytmickou (zdůrazňuje hranice veršů nebo půlveršů), sémantickou (významovou) a strofickou (váže verše v dvojverší a strofy).

rým se rozlišuje podle vzájemného postavení:

střídavý a-b-a-b

sdružený a-a-b-b

obkročný a-b-b-a

přerývaný a-b-c-b

KNIŽNÍ JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

- užívají se jen v literatuře, mají charakter intelektuálské mluvy, pociťují se však jako zastaralá

Archaismy - slova zastaralá, užívají se v umělecké literatuře k dokreslení dobové atmosféry
- mají často obsah známý, přestalo se jich užívat, ale význam dokážeme odhadnout nebo ho známe
- např. kukla, suknice,...