Jazykový a literární rozbor uměleckého textu

Historismy - slova pojmenovávající zaniklou skutečnost

- mají povahu odborných výrazů (termínů) - užívají se také v beletrii (historická próza) nebo odborných textech

- např. palcát, šlojíř,...

Neologismy - nově vzniklá nebo přejatá slova, které se cítí jako zvláštní a nová

- v beletrii u některých autorů - např. Hrabal (krasosmutnění, pábitelé,...)

Přechodníky - polovětné vazby, užívají se v odborném stylu ke zkrácení textu, nebo v historické beletrii k archaizaci textu

- přítomný - koncovky: -a, -ouc, -ouce nebo -e, -íc, -íce

- minulý - koncovky: -v, -vši, -vše nebo -, -ši, -še

ODCHYLKY OD PRAVIDELNÉ VĚTNÉ STAVBY

(hlavně u prózy)

anakolut - vyšinutí z větné stavby míšením dvou vazeb

elipsa - výpustka, vypuštění důležité části textu, většinou přísudku (např. my o vlku a vlk za dveřmi - chybí přísudek je)

aposiopese - neukončená výpověď, značí se „...”, má přinutit k úvaze

vytčený nebo samostatný větný člen - k zdůraznění, oddělují se čárkou před větou

polysyndeton - nadbytečné užívání spojek

asyndeton - vynechávání spojek

zeugma - sloveso má několik předmětů, ale ve skutečnosti se vztahuje k jedinému

osamostatnělý větný člen - slouží ke zvýraznění výpovědi

apostrofa - řečnické oslovení něčeho neživého, nepřítomného

řečnické figury- řečnická otázka
- řečnická odpověď (překvapivá)

uplatnění řeči- autorská řeč
- řeč postav
- monolog
- dialog
- vnitřní monolog
- řeč přímá
- nevlastní přímá řeč (bez uvozovek)
- řeč polopřímá - přechodný jev nebo spojení řeči postavy a autora
- nepřímá řeč (použití vedlejší věty)