Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Karel Hynek Mácha - Máj

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (31 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Karel Hynek Mácha – Máj Básník vyjadřuje touto básní své myšlenky a city. Opěvuje v ní přírodu; jeho příroda je překrásná, plná mládí a života. Každá věc má určité vlastnosti, nic u něho není v klidu. Báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz. Protíná se v ní epická a lyrická část. Je to příběh nešťastné lásky zbojníka Viléma. Básník se ztotožňuje s Vilémovou osobou, hlavně s jeho neštěstím. 1. ZPĚVÚvodem básně je líčení májové krajiny kolem jezera. Začíná zde i epický děj. Jarmila sedí na břehu jezera a vyhlíží svého milého Viléma, který by měl přijet na loďce. Nejdříve spatří na jezeře jen bílý bod. Básník jej přirovnává k bílé vodní lilii. Z loďky vystoupí plavec, který oznámí Jarmile, že Vilém byl uvězněn a bude popraven, protože zabil svého otce, když bránil čest své dívky. Nevěděl, že svůdcem je jeho otec, který ho v mládí vyhnal z domu. Jarmila se v zoufalství utopí v jezeře. Byl pozdní večer - první máj -večerní máj - byl lásky čas.Hrdliččin zval ku lásce hlas,kde borový zaváněl háj.O lásce šeptal tichý mech;květoucí strom lhal lásky žel,svou lásku slavík růži pěl,růžinu jevil vonný vzdech. 2. ZPĚVTen začíná motivem padající hvězdy. Pak nás básník zavádí do vězení, kde je Vilém. Básník zde popisuje chmurné vězení a každé věci vdechne život. Vilém klečí a přemýšlí o svém životě a o svém mládí. Ptá se sám sebe, čím se provinil, že byl uvězněn. Vrací se do dětství a myslí na to, čí vina je větší, jestli otcova, který ho vyhnal nebo jeho, že se nechal strhnout životem a stal se loupežníkem. Jako loupežník pak přijal přezdívku "Strašný lesů pán". Dívá se do krajiny a uvědomuje si její krásu. Slyší lesní rohy a ví, že je už nikdy nebude slyšet. Nevěří, že po smrti něco existuje a lituje, že musí zemřít. Jeho čas mu odměřují kapky, které skapávají ze sloupků. Ve svém zoufalství mluví nahlas a jeho monolog zaslechne strážný, který se již nikdy neusměje, neboť vyslechne něco strašného o smrti. Tu k ústům vězně ucho svépřiklonil strážce bázlivé;a jak by lehký větřík vál,vězeň svou pověst šepce dál.A strážný vzdy se níž a nížku vězni kloní - blíž a blíž,až ucho s ústy vězně spojí.Ten šepce tiše - tíš a tíš,až zmlkne - jak by pevně spal.Leč strážný nepohnutě stojí,po tváři se mu slzy rojí,ve srdci jeho strašný žal. -Dlouho tak stojí přimrazen,až sebrav sílu kvapně vstala rychlým krokem spěchá ven.On sice - dokuď ještě žil -co slyšel, nikdy nezjevil,než navždy bledé jeho líceneusmály se nikdy více. 1. INTERMEZZOSbor duchů se připravuje na přijetí nového odsouzence na popravišti. Sundávají starou lebku (duch posledního zemřelého hlídá popraviště, dokud ho nenahradí další) a ptají se přírody, co dá Vilémovi k pohřbu. Zvířata i rostliny, mraky i vítr slíbí, že mu obstarají hudbu, smuteční závoje i rakev. Žáby z bažiny"My odbudem pohřební zpěv."Vichr po jezeru"Pohřební hudbu vichr má."Noc"Já černá roucha doručím."Padající rosa"A já vám slzy zapůjčím." 3. ZPĚVZačíná obrazem probouzející se májové přírody. Lidé spěchají na popravu. Ptáci zpívají a mladí slaví máj. Zločinec je vyveden, modlí se, naposled se dívá na kraj, kde žil. Posílá po větru a obláčkách pozdrav své matce – zemi. Potom odchází na popraviště, kde už čeká kat. Vilémovi je useknuta hlava a tělo je vpleteno do kola a lámáno, hlava je napichnuta na kůl. "Ach zemi krásnou, zemi milovanou,kolébku mou i hrob můj, matku mou,vlast jedinou i v dědictví mi danou,širou tu zemi, zemi jedinou!" "Nad dálkou temných hor poslední požár plál;v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tváři tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,v kraj, kde co dítě on - Ó krásný - krásný věk!Daleko zanesl věk onen časů vztek,dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,obraz co bílých měst u vody stopen klín,takť jako zemřelých myšlenka poslední,tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,to jestiť zemřelých krásný dětinský čas. " 2. INTERMEZZOBásník nás přivádí k loupežníkům, kteří truchlí nad Vilémovou smrtí. "Večerních co krajin pění.tichý šepot - tiché lkání -nepohnutým kolem plynul,tichý šepot bez přestání:Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!" 4. ZPĚVDo děje vstupuje sám autor. Projíždí kolem popraviště do hostince. Hostinský mu vypráví Vilémův příběh. Básník odjede, ale tento příběh ho táhne zpět. Vrátí se sem 1. máje a zastaví se u popraviště, kde je Vilémova lebka. Zdá se mu jako by plakala nad ztraceným mládím (v očních důlcích má kapky rosy), které se nedá nikdy vrátit. Básník přemýšlí o svém životě. A uvědomuje si, že o své budoucnosti nic neví a do dětství, kam by se chtěl vrátit, se už nikdy nevrátí. Je z toho velice nešťastný a proto svůj osud přirovnává k osudu Vilémovu.Dokonce se zde ztotožňuje s Vilémem, což nám jasně dokládají verše: "Je pozdní večer - druhý máj -večerní máj - je lásky čas,hrdliččin zve ku lásce hlas:"Viléme! Viléme!! Viléme!!!" Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené, převážně pětistopý jamb a trochej.  epiteton konstans -"bělavé páry, bledá tvář luny"  epiteton ornans -"růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"  přirovnání -"co slzy lásky"  metafora a personifikace -"jezero zvučelo tajný bol"  oxymorón -"mrtvé milenky cit","zbortěné harfy tón"  metonymie -"hrdliččin zval ku lásce hlas"  pleonasmus -"modrý blankyt"  apostrofa - vězňův poslední pozdrav země  gradace -"temná je noc, temnější mně nastává"

Témata, do kterých materiál patří