Karel Hynek Mácha - Máj

Žáby z bažiny"My odbudem pohřební zpěv."Vichr po jezeru"Pohřební hudbu vichr má."Noc"Já černá roucha doručím."Padající rosa"A já vám slzy zapůjčím."

3. ZPĚVZačíná obrazem probouzející se májové přírody. Lidé spěchají na popravu. Ptáci zpívají a mladí slaví máj. Zločinec je vyveden, modlí se, naposled se dívá na kraj, kde žil. Posílá po větru a obláčkách pozdrav své matce – zemi. Potom odchází na popraviště, kde už čeká kat. Vilémovi je useknuta hlava a tělo je vpleteno do kola a lámáno, hlava je napichnuta na kůl.

"Ach zemi krásnou, zemi milovanou,kolébku mou i hrob můj, matku mou,vlast jedinou i v dědictví mi danou,širou tu zemi, zemi jedinou!"

"Nad dálkou temných hor poslední požár plál;v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tváři tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,v kraj, kde co dítě on - Ó krásný - krásný věk!Daleko zanesl věk onen časů vztek,dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,obraz co bílých měst u vody stopen klín,takť jako zemřelých myšlenka poslední,tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,to jestiť zemřelých krásný dětinský čas. "

2. INTERMEZZOBásník nás přivádí k loupežníkům, kteří truchlí nad Vilémovou smrtí.

"Večerních co krajin pění.tichý šepot - tiché lkání -nepohnutým kolem plynul,tichý šepot bez přestání:Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!"

4. ZPĚVDo děje vstupuje sám autor. Projíždí kolem popraviště do hostince. Hostinský mu vypráví Vilémův příběh. Básník odjede, ale tento příběh ho táhne zpět. Vrátí se sem 1. máje a zastaví se u popraviště, kde je Vilémova lebka. Zdá se mu jako by plakala nad ztraceným mládím (v očních důlcích má kapky rosy), které se nedá nikdy vrátit. Básník přemýšlí o svém životě. A uvědomuje si, že o své budoucnosti nic neví a do dětství, kam by se chtěl vrátit, se už nikdy nevrátí. Je z toho velice nešťastný a proto svůj osud přirovnává k osudu Vilémovu. Dokonce se zde ztotožňuje s Vilémem, což nám jasně dokládají verše:

"Je pozdní večer - druhý máj -večerní máj - je lásky čas,hrdliččin zve ku lásce hlas:"Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

Objevují se zde mnohé básnické prvky, je použito hlavně básnické prózy a jazyka tehdejší doby. Rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené, převážně pětistopý jamb a trochej.

 epiteton konstans - "bělavé páry, bledá tvář luny"

 epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"