Kulička
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kulička ani slovem neodpovídala, hrabě na ní šel v dobrém, dorážel na důvody. Když usedali k obědu, Kulička nepřišla, přišel hostinský, který oznámil, že Kuličce je nevolno a nepřipojí se. Hrabě se potichu zeptal hostinského, zda už to je, a on to potvrdil, všichni začali slavit a hlučně se bavit. Dokonce se Cornudet podělil o zážitky na chodbě s Kuličkou, všichni se smáli a žertovali o tom, jak to nebohé děvče teď skončilo.
Ráno byl kočár připravený, když dorazila Kulička, všichni se od ní odvrátili, opovrhovali jí. Ona se studem a zároveň s naštváním nasedla do vozu. Dámy hovořily spolu a stejně tak i pánové, jeptišky se modlily, jenom Kulička seděla sama. Po chvíli jízdě, všichni začali vytahovat jídlo, a Kulička v tom zmatku zapomněla sama sobě něco přichystat, nikdo jí ze svého nenabídl. Kuličce se na jazyk valily vlny nadávek, ale zároveň studu za to, že se nechala od nich lichotkami nahnat do náručí pruského důstojníka, tak nepromluvila nic, jen plakala a ženy jen občas šeptly:
„Pláče nad svojí hanbou.“