Kulička

dvě jeptišky

• jedna byla stará, s tváří poďobanou od neštovic

• druhá velmi vyzáblá, měla hezkou hlavu, ale se souchotinářským hrudníkem (=úzký plochý hrudník při vysoké a štíhlé postavě)

Cornudet

• demokrat, hrůza všech ctihodných lidí, s bratry a přáteli propil dost velké jmění, které měl po svém otci, čekal netrpělivě na Republiku, aby konečně dostal místo zasloužené svým revolucionářským pitím

• byl to vcelku dobrý chlap, neškodný a úslužný, který se s bezpříkladnou horlivostí ujal organizace obrany

německý důstojník

• velký mladý muž, neobyčejně hubený a plavovlasý, stažený ve své uniformě, na hlavě měl svoji placatou a lesklou čepici, takže vypadal jako poslíček v anglickém hotelu

• mluvil lámavou francouzštinou

pan Follenvie – hostinský

Údajně je dílo napsáno podle skutečné události, kdy Maupassant se znal s prostitutkou (o Maupassantovi bylo známo, že má rád tyto ženy), jež se skutečně jmenovala Kulička, které se podobný příběh stal.

Děj

Na začátku díla je popis Francie, po které prochází francouzští vojáci, kteří jsou zcela vyčerpaní a tvrdí, že oni teď drží umírající Francii na svých bedrech, směrem do Pont-Audemer. Nebyli to ale opravdoví vojáci, většinou to byli bývalí obchodníci s látkami nebo obilím či prodavači loje nebo mýdla. Občas se báli svých vlastních vojáků, opravdových kriminálníků. Po odchodu francouzských vojsk, se začali potulovat městem nepřátelé - pruští vojáci, kteří se chovali jako zvířata. V mnoha rodinách obědval pruský důstojník u společného stolu (Francouzi je museli živit), někteří alespoň ze zdvořilosti Francii litovali, a ujišťovali, že se této války účastní s odporem. Francouzi byli alespoň za toto rádi, koneckonců jsou na nich závislí, tak proč si dělat nepřátele. Nakonec, když se nájezdníci nedopouštěli žádných hrůz, které o nich kolovaly, lidé dostávali odvahu a zdejší obchodníci se zase pouštěli do práce. Někteří z nich měli důležité zájmy v Havru, které obsadilo francouzské vojsko a snažili se dostat do tohoto přístavu tak, že jeli do Dieppe a odtud pak lodí. K těmto cestám byl vždy najatý dostavník (=vůz tažený koňmi používaný k přepravě osob a poštovních zásilek na větší vzdálenosti) se čtyřspřežím, a když se sešlo deset cestující, vyrazil na cestu.

Tak se stalo jedno úterní ráno o půl čtvrté, byla zima, všichni byli ještě rozespalí. Dva muži se i přes tmu poznali, oba s sebou vzali i ženu a měli stejné úmysly – utéct do Anglie. A tak vyjeli z Rouenu, pořád sněžilo. Když začalo svítat, teprve si lidé začali navzájem sebe všímat. V povoze seděli paní a pan Loiseau , velkoobchodník s vínem. Prodával lacino špatné víno a byl za to známý. Poté pan Carré-Lamadon, náležející k vyšší třídě, vážený muž, majitel tří prádelen, důstojník čestné legie a člen generální rady, s paní Carré-Lamadon, která je mnohem mladší než její muž. Dále hrabě a hraběnka Hubert de Bréville, patřili k nejstarší a nejvyšší šlechtě celé Normandie. Vedle seděli dvě jeptišky, muž - známý demokrat Cornudet – s bratry a přáteli propil dost velké jmění, které měl po svém otci cukráři, a čekal netrpělivě na Republiku. Vedle něj seděla žena, které se říkalo záletnice, byla proslulá svou tloušťkou, pro kterou dostala přezdívku Kulička. Jakmile ji všichni poznali, začali si o ní šeptat. Ženy jí dávali najevo, že je to prodejná holka beze studu. Muži se bavili o majetku a penězích.