Kytice

Kytice

Karel Jaromír Erben

Základní informace:

• Veršované dílo, básnická sbírka

• Balady ( básně s pochmurným dějem a tragickým koncem)

• Nese prvky romantismu

• Autor popisuje obraz dávných lidových představ a názorů na život

• Objevuje se zde boj člověka s přírodou nebo s nadpřirozenými silami (bezmocnost), porušení mravního ideálu = vina a trest

• Trest vždy převyšuje provinění postav básní

• Básnická sbírka 13 básní (11 balad, úvodní Kytice, závěrečná Věštkyně)

• Český romantismus

• České báje a pověsti –inspirace pro tuto sbírku

• Poprvé vyšla r. 1853

• Celý název: „Kytice z pověstí národních“

• vylíčena koncepce světa a lidského údělu, vystupňování důsledků za lidské činy a provinění

• často zmrazující pointa

• lyricko – epické

• poezie, balada, pověsti, legendy

Jazyk:

• spisovný jazyk (zastaralý), tzv. baladická zkratka = zhuštěný a úsporný jazyk, často neslovesné věty bez spojek, citoslovce – dějový spád + dramatičnost, zvukomalba, naléhavost a mystičnost (pohádkové a kouzelné prvky), časté personifikace (připisování lidských vlastností neživým předmětům nebo věcem) nebo metafory

• rým sdružený a střídavý

• apostrofa (Maria, panno přemocná), epizeuxis, eufemismus (již na něm roste trávníček)

Myšlenka, motivy díla:

• lidské neštěstí, které nezpůsobí společnost, ale člověk sám tím, že poruší zákony

• za své činy krutě potrestaní

Děj:

• 13 básní

• Kytice: Svou sbírku z "pověstí národních" zahájil Erben básní nazvanou Kytice. Také tato báseň vychází z lidové pověsti, která se prý vypravuje v Klatovském kraji. Báseň také odůvodňuje, proč se celá knížka jmenuje Kytice. Skromná kytice z květů mateřídoušky, vyrostla na matčině hrobě. Osiřelé děti pak z jejích kvítků čerpaly útěchu. Takovými květy mateřídoušky jsou i prosté pověsti naší vlasti, kterými Erben chtěl získávat srdce osiřelých synů a dcer matky vlasti. Hned v úvodu tedy zazněl silný vlastenecký cit.

• Zemřela matka do hrobu dána,
  siroty po ní zůstaly;
  i přicházely každičkého rána
  a matičku svou hledaly.
  
  I zželelo se matce milých dítek;
  duše její se vrátila
  a vtělila se v drobnolistý kvítek,
  jímž mohylu svou pokryla.
  
  Poznaly dítky matičku po dechu,
  poznaly ji a plesaly;
  a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
  mateřídouškou nazvaly.
  
  Mateřídouško, vlasti naší milé,
  vy prosté naše pověsti!
  Natrhal jsem tě na dávné mohyle,
  komu mám tebe přinésti?
  
  Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
  ozdobně stužkou ovinu;
  do širých zemí cestu ti ukážu,
  kde příbuznou máš rodinu.
  
  Snad že se najde dcera mateřina,
  jíž mile dech tvůj zavoní;
  snad že i najdeš některého syna

• jenž k tobě srdce nakloní.

• Poklad:

• Námět známý po celé Evropě

• Děj básně je založen na staré legendě, že se na Velký pátek při čtení pašijí otevírají skryté poklady. Báseň začíná slovy: "Na pahorku mezi buky kostelíček s věží nízkou….