Kytice

Autor:

• Narodil se v Miletíně ve východních Čechách

• Byl český archivář, spisovatel, básník a překladatel

• Sběratel českých lidových písní, pověstí a pohádek

• Studoval gymnázium v Hradci Králové a poté právnickou fakultu v Praze (seznámil se s Palackým)

• většinu života prožil jako sekretář Českého muzea, ke konci se stal archivářem města Prahy

• zakladatelem české moderní balady

• Riegrův slovník –( encyklopedie)

• Písně národní v Čechách

• Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

• Soubor českých pohádek –( Dlouhý, široký a bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák, Zlatovláska, chodská pohádka Jirka s kozí, Hrnečku, vař!,…)

• Prostonárodní české písně a říkadla (2200 písniček a říkadel)

• Zemřel 21. 11. 1870 v Praze

Další díla autora:

• Prostonárodní písně a říkadla, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Autorova doba:

• 3. Etapa národního obrození: 30. – 50. Léta 19. Století, vrchol romantismu, počátek realismu

• Hlavním úkolem literatury byla výchova k vlastenectví

Evropský a český romantismus

• vznik: přelom 18. a 19. století

• období mezi dvěma revolucemi -1789 Velká francouzská revoluce

• - 1848 celoevropská revoluční vlna

ústní lidová slovesnost:

• ústní forma literatury vznikající bez písemného záznamu

• jejími tvůrci jsou vesměs venkovské vrstvy obyvatel

• je součástí folklóru = lidové tvorby

• zahrnuje: pohádky (prozaické příběhy, v nichž vítězí dobro nad zlem, symbolika čísel 3,7,9 = za sedmero horami, za devatero řekami, král měl tři syny, splnit tři přání,…)

pranostiky (frazém, který vznikl na základě pozorování přírody, ročních období, počasí,…)

pověsti (prozaické příběhy s pravdivým jádrem, ale se smyšleným dějem)

lidové písně

říkanky

přísloví (ustálené slovní spojení vyjadřující lidovou moudrost na základě

konkrétní lidské zkušenosti)

rčení (ustálené spojení slov s doslovným významem –

např. házet hrách na zeď, jít husím pochodem,..)

Autoři národního obrození si byli vědomi velkého významu lidové

slovesnosti, a proto se snažili o zmapování všeho, co obyčejný lid

po staletí vytvářel a předával z generace na generaci pouze ústně.

Autoři té doby: Mácha – Máj, Božena Němcová - Babička