Literární interpretace - 1984
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
AMPLEFORTH – básník pracující v Oddělení literatury; odsouzený za thoughtcrime
EMANUEL GOLDSTEIN – nepřítel Strany; údajně se ukrývá a organizuje revoluci za pomocí Bratrstva; původní vrchní člen Strany a tvůrce myšlenek Angsocu
ZPÍVAJÍCÍ ŽENA – pradlena proletariátka; Winstonovi imponuje její energie zpívat si
3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA
Kompoziční postup románu je takřka čistě chronologický. Občas se objevují návraty do minulosti Winstona Smithe v jeho úvahách, snech a vyprávěních. K retrospektivě slouží taktéž výňatky z Knihy Emanuela Goldsteina.
Kompoziční části díla:
Expozice: představení rutinního života Winstona Smithe, Oceánie, Strany a Angsocu
Kolize: Winston začíná hledat pravdu, zamiluje se do Julie, konspiruje proti Straně
Krize: setkání Winstona a O´Briena, dostává se mu do rukou Kniha; následné zatčení Winstona i Julie
Peripetie: Winston trýzněn, mučen, ponížen O’Brienem na nejnižší úroveň; nakonec podléhá rozumově i citově a zrazuje Julii
Katastrofa: propuštění Winstona, setkání s Julií; projevení jeho stavu mysli
4. JAZYKOVÁ VRSTVA
Autor se snaží jasně vymezit jazykovou vrstvu, a proto přidává ke knize dodatek o řeči newspeaku, který si již lze přečíst na začátku. Proletariát mluví hovorovým oldspeakem (tj. dnešní angličtina); členové Strany ještě také mluví oldspeakem, ale snaží se do řeči zakomponovat prvky newspeaku anebo některé již běžně používají. Média a administrativní spisy jsou všechny přepsány do newspeaku. Newspeak je zestručněná verze angličtiny tak, aby zamezila jakýkoli zločin proti ideologii. Nově vytvořenému světu v knize se podřizuje celá jazyková sféra a zároveň děj formuje. Tedy text je (až na výjimky u proletariátu) psán výhradně spisovnou češtinou s velkou mírou neologismů (např. ideozločin, Ideopolicie, Angsoc, doublethink, thoughtcrime, crimestop). Styl autora je spíše věcný a přímý, o to víc z příběhu samotného mrazí. Figury a tropy najdeme ojediněle – např. přirovnání („pouze duši měl bílou jako sníh“), exklamaci („Zmiz, potvoro hnusná!“), řečnické otázky (např. „Koneckonců jak víme, že dvě a dvě jsou skutečně čtyři?“, „Ví přece, že je to všechno blbost, tak proč se tím znepokojovat?“), ironii („Mě dostali už dávno,…“), onomatopoii („Tváří v tvář takové trýzni…“).
VLASTNÍ NÁZOR
Musím sklonit obrovskou poklonu před autorem. Nejenže vymyslel absolutně nový řád mravních hodnot a inovativní systém, ať už inspirovaný skutečnými režimy, či ne. Sepsal román tak precizně, že přivedl tyto nově uvědomělé podstaty a teorie k životu naprosto odzbrojujícím způsobem. Dílo nelze brát pouze jako antikomunistický pamflet, ani jako varování. Je to naprostá deformace lidského myšlení v tom nejlepším smyslu. Čtenáře střídavě přelévají pocity vděčnosti a ubohosti. Dokáže si díky románu uvědomit, že i v dnešní době je vše křehké. Aniž bychom si to v rámci našich pohodlných životů uvědomovali, celý zavedený systém může být absolutně rozvrácen.