Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (793,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

14. – Česká poezie od 90. let do 1. světové války (Machar, Sova, Březina, okruh Moderní revue, Dyk, Šrámek, Toman, Gellner) Symbolismus, impresionismus, dekadence, civilismus apod. Vzniká několik básnických skupin: Č e s k á m o d e r n a Nová skupina mladých básníků se dostala do střetu se staršími (lumírovci).F. X. Šalda vydává povídkuAnalýza, který sklidila nepříznivou kritiku v Herbenově časopisu Čas. Na svou obhajobu Šalda vydává staťSyntetism v novém umění – vysvětluje podstatu nových uměleckých směrů, tato esej započala působnost Šaldy jako literárního kritika. Roku 1894 vystupujeJ. S. Machar s kritikou V. Hálka –boje o Hálka – oceňuje J. Nerudu. 1895 –Manifest České moderny – publikován v časopisuRozhledy, podepsali jej literární kritici F. V. Krejčí, F. X. Šalda, spisovatelé J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, politici Třebický, Pelcl, Soukup, pokrokáři Kolman a Choc – chtěli vystupovat jako opoziční hnutí. Jde o sdružení spisovatelů, které spojovaly stejné umělecké názory (propagace moderních básnických směrů), současně jde o generační vystoupení, kdy příslušníci České moderny zaujali kritický postoj vůči generaci starších. ► požadování individuality jak v literatuře, tak v politice („buď svým a buď to ty“,„nic pro sebe, vše pro věc“), originalita ► v otázce sociální býti především lidmi ► v politice býti především lidmi v plném slova smyslu ► nová vlastní cesta – propagování moderních uměleckých směrů – hlavně symbolismu, impresionismu ► generační, opoziční vystoupení Česká moderna neměla jako skupina dlouhé trvání (byli to individualisté), to, co je dříve spojovalo, přestalo být aktuální (dosáhli toho) a rozpadli se. František Xaver Šalda (1867 – 1937) – významný literární a výtvarný kritik, autor básnických, prozaických a dramatických děl, překladatel, zakladatel moderní literární kritiky. Narodil se v Liberci, nedokončil studia práv, stal se spisovatelem a novinářem, publikoval v různých časopisech, mj. byl členem redakce Ottova slovníku naučného – zpracoval hesla o české, francouzské, německé a anglické literatuře. Miloval Růženu Svobodovou (byla ženatá), poměr s malířkou Zdeňkou Braunerovou. Po zranění páteře v roce 1899 trpěl po celý život nervovými obtížemi, na dlouhé týdny byl připoután na lůžko, Braunerová se o něj starala. Od roku 1916 přednášel na Karlově univerzitě dějiny moderní světové literatury, v roce 1928 založil vlastní časopisŠaldův zápisník – publikace pouze vlastních příspěvků (kritiky, eseje, poezie, próza, překlady). Ve svých esejích zaujímá kritický postoj k Vrchlického, Sládka, Čecha, Raise, Jiráska. Proti popisnému realismu prosazoval symbolismus, oceňoval Tomana, Šrámka, přivítal Wolkerovu, Horovu, Seifertovu, Nezvalovu, Bieblovu poezii… Dílo –Boje o zítřek – názory na umění. –Duše a dílo – soubor portrétů domácích i cizích spisovatelů, hlavně z období romantismu, psal o Máchovi, Němcové, Rousseauovi. –Mácha snivec a buřič – rozbor díla a života Máchy, Šalda byl jeho velký znalec. –O nejmladší poezii české – 1928. – vrcholné dílo spočívá v medailonech (portréty, eseje) – Dante, Shakespeare, Rimbaud… Dnes si vážíme Šaldy jako literárního kritika. Považoval literární kritiku za tvůrčí činnost, kombinoval různé metody výkladu. Několik hledisek – historické, psychologické, biografické, sociologické. Stal se zakladatelem kritického eseje (napůl vědecká práce z filozofického/sociologického hlediska). Pokusy o vlastní literární tvorbu zcela zapadly, např. hraDítě – o nemanželském dítěti… Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942) – básník, fejetonista. Narozen v Kolíně jako syn mlynářského stárka, studoval v Praze. Chtěl se stát důstojníkem, nakonec ale 30 let působil jako úředník ve Vídni, stále udržoval kontakt s domovem, do Čech se vrátil až v roce 1918. Pravidelně přispíval do Herbenova Času a Masarykovy Naší doby. Přátelil se s A. Jiráskem, TGM. Roku 1916 byl krátce vězněn pro čtyři básně ve sbírce Krůpěje. Po roce 1918 byl několik let generálním inspektorem čs. armády (do roku 1924). Zklamán politickými poměry v republice se roku 1924 rozchází i s Masarykem, své kritiky uveřejňoval později v krajně pravicovém tisku… Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Dílo – lyrika – verš prozaizovaný, nepatetické jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka. –Confiteor I – III (Zpovídám se)– osobní zpověď, pochybnosti o společenských a vlasteneckých ideálech. –Čtyři knihy sonetů. –Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně) – 1893, typ politické poezie, s odstupem hodnotí politické poměry ve vlasti, je skeptický, posuzuje národní povahu (francouzskou, ruskou). Inspirováno Ovidiovými Tristiemi vzniklými ve vyhnanství. – epika –Zde by měly kvést růže aMagdalena – zabývá se osudy žen – pasivní bytosti, obdařené citem, jejichž romantické iluze ztroskotávají v manželství, jsou zoufalé… V Magdaléně kritizuje maloměšťáckou morálku (bývalá prostitutka se marně snaží dostat do normálního života). – kolem roku 1900 dochází k obratu v tvorbě, který je způsoben rozpadem České moderny (rozpory s Vrchlickým a mladočechy). Začíná obdivovat silné osobnosti v dějinách, je ovlivněn F. Nietzschem. V antice nachází ideál plně rozvinutého člověka – cyklus sbírekSvědomím věků – zamyšlení nad historií a náboženstvím, od antiky až do 19. století –V záři helénského slunce – oslava antiky,Jed z Judey – o počátcích křesťanství, popření radosti ze života,Barbaři– ze středověku, triumfující křesťanství,Pohanské plameny – renesance,Roky za století – o francouzské revoluci,Krůčky dějin – doba napoleonská. Antický člověk byl šťastný a vyrovnaný, křesťanství potlačilo životní přirozenost, ze svobodných lidí učinilo vyznavače smrti a odříkání. Antonín Sova (1864 – 1928) – básník, prozaik. Narozen v Pacově (jižní Čechy) v učitelské rodině, po maturitě studium práv, kterého brzy zanechal. Ředitel městské pražské knihovny. Vedle K. Hlaváčka a O. Březiny nejvýznamnější český básník, který použil v mnoha svých básních symbolistické prvky, zprvu používal pseudonym Ilja Georgov. Uzav

Témata, do kterých materiál patří