Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita

Viktor Dyk (1877 – 1931) – básník, prozaik a dramatik, publicista, překladatel, politik. Narozen v Pšovce u Mělníka, syn ředitele lobkovického mělnického panství. Studium práv, zájem o politické a kulturní dění. Jako právník se angažoval v době tzv. procesu s Omladinou. Za války (1916) byl zatčen pro velezradu, pro nedostatek důkazů propuštěn. Byl poslancem Národního shromáždění, senátorem. Vystupoval jako oponent tzv. hradní politiky a prezidenta TGM. Byl orientován pravicově a nacionalisticky. Zahynul tragicky při koupání v moři u ostrova Lopud u Dubrovníku (infarkt), pohřben na Olšanech.

Dílo – poezie – zpočátku jej ovlivnila dekadence, první sbírky dedikoval Karáskovi a Hlaváčkovi – A

porta inferi (Od brány pekelné), Síla života, Marnosti.

• ze všech buřičů prožívá nejsilněji protiklad velkého snu a malé skutečnosti → boj za ztracenou věc,

anarchistické sbírky – Buřiči, Milá sedmi loupežníků – příběh vyprávěn retrospektivně, o sedmi

loupežnících a dívce, která jim poskytuje všelijaké služby. Jednoho dne k nim přišel osmá, chtěl se k nim

zařadit, dívka se do něj zcela zamilovala, loupežníci jej však zabili. Dívka je za to udala, byli popraveni, a to

i přesto, že je měla ráda, vzpomínala na ně… Refrén „Radost ze zla úhrnem.“

– satirické sbírky – Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice (báseň Smutná píseň vesnického

šprýmaře).

• politická kritika ve sbírkách, inspirovaných 1. světovou válkou – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno

(báseň Země mluví: „Prosím tě, matka tvá: Braň si mne, synu!

Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.

Opustíš-li mne, nezahynu.

Opustíš-li mne, zahyneš!“)

– próza – povídka Krysař – krysař z Hammeln, středověká německá povídka, je to její převyprávění. Město je zaplaveno krysami, je přizván krysař, aby je odvedl pomocí píšťalky, on to udělá, ale nedostane slíbené peníze. Pomstí se tak, že odvede všechny lidi z města do moře, přežije jenom blázen (není schopen hříchu) a malé nevinné dítě. Krysař měl k tomuto činu ještě jeden důvod – zamiloval se do dívky z města, ale rodina ji dohnala k sebevraždě (musela si vzít jiného).

– drama – Zmoudření Dona Quijota, pohádková hra Ondřej a drak.

– překlady především francouzských prokletých básníků a V. Huga.

Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) – básník, publicista, překladatel. Narozen v Praze, otec (advokát a říšský poslanec) mu brzy zemřel, žil s matkou v rodinné olšanské vile, v níž se později scházela jeho anarchistická skupina. Středoškolské studium nedokončil, aktivně se účastnil politického života mezi radikální mládeží. V souvislosti s procesem tzv. Omladiny byl odsouzen k 14 měsícům žaláře. V žaláři vznikla i jeho první sbírka (Nemesis, bonorum Custos – Spravedlnost, ochránkyně dobrých). Spolupracoval s Moderní revue, v letech 1897 – 1905 vydával vlastní časopis Nový kult. Odešel z Prahy za dívkou, byl napadán, že žil nemorálně… Žil v Řečkovicích, Bílovicích nad Svitavou. Podílel se na vystoupení předválečné moderny v Almanachu na rok 1914, zdůrazňující kladný vztah umělce k životu, ke světu moderní civilizace a technických objevů. Válku prožil jako sanitní voják na jižní frontě. Po válce žil v Praze a ve středních Čechách, horlivě se věnoval politické práce v komunistickém hnutí (spoluzakladatel KSČ), intenzivně rozvíjel publicistickou a ediční činnost, kolem svých časopisů soustředil mladou generaci, hlásící se k proletářskému umění. Ač v roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení a byl ze strany vyloučen, zůstal nadále věrný levicovému zaměření, podílel se na formování protifašistické kulturní fronty. Postavil se za oficiální sovětskou politiku. Za okupace žil v ústranní na venkově, aby unikl pozornosti gestapa. Poslední dvě léta života prožil v Praze, redigoval časopis Tvorba.