Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita

Karel Toman (1877 – 1946) – vlastním jménem Antonín Bernášek. Básník, novinář, překladatel. Narozen v Kokovicích u Sĺaného v rolnické rodině. Nedokončil právnické studium, střídal zaměstnání, mj. pracoval v archivu, v redakci Národních listů, v knihovně. Stýkal se s pražskou bohémou, s anarchisty, hodně cestoval (Paříž, Londýn, Berlín), a to s minimálními prostředky, přispíval do řady časopisů. Po první 1. světové válce se vrací domů, zůstává tu, opěvuje jej. Jeho poetika je osobitá, vyrůstá z tradice a ze zakotvenosti v domově. Jeho poezie citlivě reaguje na intimní a společenské konflikty nervního člověka na začátku 20. století, vychází z hlubokého osobního prožitku, jeho vyjádření je úsporné, strohé. Překládal z francouzštiny.

Dílo – Pohádky krve – v duchu symbolismu a dekadence (ač sám proti tomuto směřování poezie vystupoval), symbol krve jako revoluce, tragédie.

– Torzo života – sbírka erotických veršů, tragicky laděné milostné verše vyjadřují úsilí o obnovení důvěry v život.

– Měsíce – 1918, dvanáct monumentálních básní (podle měsíců), oslavujících domov, přírodu, odvěké lidské hodnoty…

Petr Bezruč (1867 – 1957) – vlastním jménem Vladimír Vašek. Básník, prozaik. Narozen v Opavě v rodině gymnaziálního profesora, vlastence a organizátora národního života ve Slezsku, označovaného za zrádce národa, protože vydal spis dokazující nepravost RKZ. Mládí prožil básník v Brně, kam byl otec přeložen. Zde i maturoval, ve studiu pokračoval na KU v Praze (nedokončil), vrátil se do Brna. Pracoval krátce na stavebním úřadě, potom přešel k poště. V letech 1898 – 1902 byl vážně nemocen nervovou a plicní chorobou, za 1. světové války byl v roce 1915 zatčen a obviněn z velezrady pro podezření z autorství dvou proruských a protirakouských básní, otištěných v časopise českých emigrantů v Paříži. Díky znaleckému posudku, že obě básně jsou podvrhy, bylo řízení pro nedostatek důkazů v únoru 1916 zastaveno, Bezruč z vězení propuštěn, ale na brněnskou poštu se mohl vrátit až po vzniku republiky. Po odchodu do penze žil v ústraní. V roce 1945 jmenován národním umělcem, zemřel v Olomouci, pohřben v Opavě. Označován jako básník jedné knihy – básnická sbírka Slezské písně – opředeny záhadou – V. Vašek se účastnil různých literárních kroužků apod. (byl vzdělaný). Jednou se P. Bezruč prořekl (psal utajeně pod tímto jménem), byl odhalen. Bezruč = bezruký = nemůže pomoci, sociální básně o utlačovaných Slezanech, Bezruč je slezský bard (pěvec). Básně o národnostním útlaku, vlastenecké básně, sociální – Maryčka Magdonova, Ostrava, 70 000, Markýz Gero, Kantor Haltar aj. Autorství zpochybněno. Jan Drozd – Autoři Slezských písní – řeší autorství díla, říká, že Bezruč není jediným autorem, protože by si protiřečil. Ondřej Boleslav Petr údajně druhým autorem sbírky. Bezruč posílal své básně do časopisů (během roku více než 100 básní) – možná to psal s Petrem, nebo sám. V roce 1930 vydává báseň Stužkonoska modrá – osobní zpověď zahořklého muže, unaveného životem. Nikdy se neoženil, měl lásku – báseň Jen jedenkrát.