Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Dílo – Boje o zítřek – názory na umění.
– Duše a dílo – soubor portrétů domácích i cizích spisovatelů, hlavně z období romantismu, psal o Máchovi, Němcové, Rousseauovi.
– Mácha snivec a buřič – rozbor díla a života Máchy, Šalda byl jeho velký znalec.
– O nejmladší poezii české – 1928.
– vrcholné dílo spočívá v medailonech (portréty, eseje) – Dante, Shakespeare, Rimbaud…
Dnes si vážíme Šaldy jako literárního kritika. Považoval literární kritiku za tvůrčí činnost, kombinoval různé metody výkladu. Několik hledisek – historické, psychologické, biografické, sociologické. Stal se zakladatelem kritického eseje (napůl vědecká práce z filozofického/sociologického hlediska). Pokusy o vlastní literární tvorbu zcela zapadly, např. hra Dítě – o nemanželském dítěti…
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942) – básník, fejetonista. Narozen v Kolíně jako syn mlynářského stárka, studoval v Praze. Chtěl se stát důstojníkem, nakonec ale 30 let působil jako úředník ve Vídni, stále udržoval kontakt s domovem, do Čech se vrátil až v roce 1918. Pravidelně přispíval do Herbenova Času a Masarykovy Naší doby. Přátelil se s A. Jiráskem, TGM. Roku 1916 byl krátce vězněn pro čtyři básně ve sbírce Krůpěje. Po roce 1918 byl několik let generálním inspektorem čs. armády (do roku 1924). Zklamán politickými poměry v republice se roku 1924 rozchází i s Masarykem, své kritiky uveřejňoval později v krajně pravicovém tisku… Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
Dílo – lyrika – verš prozaizovaný, nepatetické jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka.
– Confiteor I – III (Zpovídám se) – osobní zpověď, pochybnosti o společenských a vlasteneckých ideálech.
– Čtyři knihy sonetů.
– Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně) – 1893, typ politické poezie, s odstupem hodnotí politické
poměry ve vlasti, je skeptický, posuzuje národní povahu (francouzskou, ruskou). Inspirováno Ovidiovými
Tristiemi vzniklými ve vyhnanství.
– epika – Zde by měly kvést růže a Magdalena – zabývá se osudy žen – pasivní bytosti, obdařené citem, jejichž
romantické iluze ztroskotávají v manželství, jsou zoufalé… V Magdaléně kritizuje maloměšťáckou morálku
(bývalá prostitutka se marně snaží dostat do normálního života).
– kolem roku 1900 dochází k obratu v tvorbě, který je způsoben rozpadem České moderny (rozpory s Vrchlickým a mladočechy). Začíná obdivovat silné osobnosti v dějinách, je ovlivněn F. Nietzschem. V antice nachází ideál plně rozvinutého člověka – cyklus sbírek Svědomím věků – zamyšlení nad historií a náboženstvím, od antiky až do 19. století – V záři helénského slunce – oslava antiky, Jed z Judey – o počátcích křesťanství, popření radosti ze života, Barbaři – ze středověku, triumfující křesťanství, Pohanské plameny – renesance, Roky za století – o francouzské revoluci, Krůčky dějin – doba napoleonská. Antický člověk byl šťastný a vyrovnaný, křesťanství potlačilo životní přirozenost, ze svobodných lidí učinilo vyznavače smrti a odříkání.