Česká poezie od 90. let do 1. světové války - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
– Svítání na západě – oslava smrti (západu) jako východiska k osvobození od pozemských strastí a k zahájení věčného života.
– Stavitelé chrámu – úsilí po proniknutí záhad světa, básník prožívá opět mučivou trýzeň strasti, která zastiňuje veškero tvorstvo, ale zároveň se povznáší do výše, kde tajuplně splývá s Tvůrcem světa. Chrám = symbol kulturní nadstavby, tématem básníci, umělci, vůdci národů.
– Větry od pólů – nejabstraktnější dílo, oproštění se od hmotného světa, odevzdání se „věčnému Mistru, Všudypřítomnému“. Smysl života je v soucitu a v lásce, bolest a láska se vzájemně podmiňují.
– Hudba pramenů – sbírka esejů, osvětlující základní myšlenky básníkovy tvorby.
Č e s k á d e k a d e n c e
Od roku 1895 vychází časopis Moderní revue, kde autoři publikují. Počátkem 90. let k nám pronikla dekadence nikoliv již jako pasivní utápění se v melancholických proklamacích, ale jako životní pojem, jako přístup ke všeobecnému výkladu světa, k filozofii, ke kultuře. Poezie se oprostila od mělkosti a plytkosti, témata se posunula blíže k životu – a to způsobem značně kontroverzním. Predekadenti vycházeli z francouzských básníků, co se týče jejich poezie, zatímco dekadenti se snažili navazovat na ně myšlenkově. Rozdíly mezi francouzskou a českou dekadencí:
► ruku v ruce s odsouzením rozumu je odsouzení náboženství, neboť kulturní dějiny jsou dějinami náboženství
► rozcitlivění v důsledku nemoci, nemoc, jak fyzická, tak i duševní tvoří výraznou linii dekadentní tématiky, především šílenství má nezastupitelnou úlohu nejen jako prostředek k dosažení myšlenkové hloubky, ale i jako náboj k rozbití tabuizované kapitoly života
► přivozovali si šlechtický původ → tajemno
Karel Hlaváček (1874 – 1898) – básník, malíř – grafik. Narozen v Praze v dělnické rodině, po maturitě studium románských jazyků, zabýval se výtvarným uměním. Aktivní člen a propagátor Sokola. Živil se jako externí žurnalista, Moderní revue, Nový kult. Ve svém díle se soustřeďoval se na vystižení nálad, často využíval metafor na tzv. asociativní ose (jedna asociace se přelívá do druhé, bez jakékoliv logiky, bez kontroly rozumu. Nepsal jen pod vlivem dekadence, ale i symbolismu. Zemřel velmi mlád na tuberkulózu. Za svého života byl kritikou přijat příznivě, pak zapal a znovuobjeven byl až kolem roku 1930 tzv. avantgardou.
Dílo – Sokolské sonety – nacionální ráz – oslava myšlenek sokolství a vlastenectví. Později se této
sbírky zřekl.
– Pozdě k ránu – 1896, náladová lyrika, sugerování citového vztahu apod.
– Mstivá kantiléna – inspirováno výtvarným spodobněním středověkých selských bouřím hnutí
novokřtěnců a povstání nizozemských geuzů, protiklady lásky a nenávisti, únavy a činorodosti,