Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (118,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Česká literatura po roce 1945 – charakteristika období Vývoj české literatury po roce 1945 je ve velké míře determinován politickými vlivy. Vyhraňuje se 5 výrazných období: 1. období: 1945 - 1948 - reakce na válečné zážitky, radost z osvobození, z konce války - navázání na meziválečné demokratické a humanistické tendence → krátký rozkvět 2. období – 1948 - polovina 50. let Cestu literatuře určují sjezdy KSČ a sjezdy Svazu československých spisovatelů (vznikl v roce 1949 po zrušení Syndikátu českých spisovatelů; v něm byly různé skupiny, proudy – katolické, legionářské,…; oproti tomu v novém svazu jediná dovolená tvůrčí metoda socialistický realismus → mnozí autoři vyloučeni). Literatura v té době není psána pro čtenáře, ale pro stranické orgány, tak aby prošla cenzurou; takové knihy jsou v hojné míře dotovány státem, proto levné, stejně je málokdo kupuje. Socialistický realismus – vzorem sovětská literatura, vše z ní dogmaticky přejato, název vznikl r. 1932 v SSSR, po r. 1948 i u nás závazným programem: - zobrazení života z hlediska komunistické ideologie, umění degradované na nástroj obhajoby politického režimu a politické propagandy - za hlavní měřítko uměleckosti prohlášena „pravda života“ – pod tímto pojmem se ale skrývá vnucená ideologická představa o skutečnosti a ta se stále více se skutečností rozcházela - odhozena úcta k tvůrčí individualitě i estetická funkce - díla schematická, ideologicky nenávistná, bezduchá, černobílá, budovatelská, oslavná, s patetickými frázemi, agitační. Vše ostatní, co nesplňovalo přísná kritéria komunistických ideologů, prohlášeno za buržoazní přežitek, a tedy za nebezpečné, zbytečné, škodlivé a zakázáno: - zákazy a likvidace v oblasti knihoven a tisku, např.: Lidové noviny, kulturní, literární, náboženské časopisy; zákaz vydávání moderní západoevropské a americké literatury (beletrie, ale i dětské, odborné); z knihoven odstraňována díla těch, kteří „neodpovídali“ soc. realismu a jeho požadavkům (Čapek, Orten, Kafka, Foglar, May, Cooper, katol., legionář., surreal.); zlikvidovány i celé knihovny, např. teologické fakulty v Olomouci a klášterní a zámecké knihovny (knihy páleny nebo do sběru – viz. Hrabal: Příliš hlučná samota) - vylučování studentů, profesorů z VŠ, některé pak uzavřeny - bez soudu do lágrů - např. K. Pecka, ruralisté - procesy v 50. letech – postihly i mnohé spisovatele a intelektuály, např. katolické autory (Zahradníček, Kostohryz, Renč), popraven byl Záviš Kalandra - literární kritik a historik, marxistický teoretik, esejista, surrealista, zvedla se vlna odporu ze Západu (Breton, Camus x Eluard), ale nepomohlo to - čistky i mezi komunistickými autory, uštváni, podlehli psychickému tlaku, spáchali sebevraždu (Biebl, Teige, Honzl, Frejka) - emigrovali (Pavel Tigrid, Hostovský, Čep) Původci kulturního marasmu (obrovského úpadku): Ladislav Štoll – ministr školství, kritik, autor brožury „30 let bojů za českou socialistickou poezii“ - česká poezie má být ve službách KSČ, protože té dal vývoj za pravdu; jeho zásluhou z Karafiátových Broučků vymazáno vše o Bohu Václav Kopecký – ministr kultury, typ táborového řečníka; jeho zásluhou vytvoření kultu Julia Fučíka, byl hlavním odpůrcem Karla Čapka, pro „odpůrce socialismu“ vždy žádal nejvyšší tresty Zdeněk Nejedlý – ministr školství, prezident ČSAV, historik, hudební vědec, ten byl vzdělaný, inteligentní(!), ale velmi zredukoval českou kulturu, zavrhl Janáčka, Máchu, Dvořáka; jeho zásluhou školy i knihovny přeplněny díly A. Jiráska → účinek opačný, znechutil ho (navíc jeho texty upravoval pro potřebu svých politických kampaní); 1948 – 62 ve svých 70 – 84 letech žil jako parazit režimu, směšný, senilní, ale měl moc (viz ve Skřiváncích na niti). Spisovatelé, kteří v té době morálně poklesli, sloužili režimu, ubližovali kolegům:Nezval,E.F.Burian,Glazarová,Majerová,Pujmanová,Řezáč + Drda(ten po roce 68 už ne)= Drzáč(vysloužili si takovou přezdívku). 3. období – pol. 50. let – 1968 (srpen 1968 – 1970 - doznívání uvolnění) - postupné uvolňování politické i kulturní situace, vyvrcholilo roku 1968 (takové míry volnosti jako u nás nebylo dosaženo v žádné jiné zemi socialistického tábora) - 1956 –II. sjezd spisovatelů – projevyHrubína a Seiferta - kritika schematismu, politiky útlaku, proti Štollovu pojetí požadovali tvůrčí svobodu - nové časopisy a noviny: Literární noviny, Host do domu, Květen, Kultura, Světová literatura, Plamen - proniká k nám světová literatura, rozvíjí se i naše, hlavně drama, próza, výtvarné umění, film, mnoho proudů, skupin, osobností - 60. léta patří k nejplodnějším obdobím české lit. a kultury - rehabilitace:politické – amnestie už v r. 1960, ale osvobozeni až 1967 (Pecka, ruralisté, katoličtí autoři) iliterární– částečně, stále něco nesmělo vycházet (např Čapkův článek „Proč nejsem komunistou“ nebo Hovory s TGM, u některých autorů vydání v okleštěné podobě) - 1967 –IV. sjezd spisovatelů – projevyM.Kundery, Havla, Vaculíka - ostře vystoupili proti kulturnímu útlaku - červen 68 –Vaculík - Dva tisíce slov – provolání ke všem občanům, ostrá kritika komunistického systému, ti, kteří podepsali, posléze problémy 4. období – 70. - 80. léta – období normalizace Projevy, důsledky normalizační politiky – obdobně jako po roce 1948, ale v jiné kvalitě: - likvidace nekomunistických periodik, - zákaz publikování (M. Kundera, Tigrid, Havel, Lustig, Vaculík, Škvorecký aj.) - rok 1970 – vydán seznam zakázaných knih a autorů (index), později i filmů (trezorové filmy), rozrůstal se - opět emigrace (Škvorecký, Tigrid, Kundera aj.) - roku 1972 v čele svazu spisovatelů Jan Kozák - opět dovolen jen soc. real., téměř všechno z 60. let odsouzeno jako revizionistické a kontrarevoluční Charta 77 – prohlášení, požadavek, aby soudobý režim dodržoval vlastní zákony, kterými se zavázal respektovat Listinu základních lidských práv a svobod; první mluvčí V.Havel, filozof Jan Patočka, signatáři Charty stíháni, vězněni; zorganizována tzv.Anticharta – reakce na Chartu, umělci sezváni, nuceni podepsat odmítnutí Ch

Témata, do kterých materiál patří