Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

Další sbírky: Šel malíř chudě do světa – inspirováno Alšovými obrázky

Chlapec a hvězdy – inspirováno Ladovými obrázky

- od pol. 60. let – období reflexivní poezie:

po delší odmlce způsobené chorobou – nová etapa v tvorbě, dochází ke změně jeho poezie: doposud dokonalý, pravidelný, melodický, rýmovaný, rytmický verš, místo něj nastupuje nerýmovaný, volný verš, místo bohaté metaforiky spíš civilní střízlivý verš bez složitých básnických obrazů; důvodem změny – životní zkušenosti, přetrvávající totalita, choroba; jeho poezie zdrsněla, promlouvá prozaičtěji, ale naléhavěji, víc úvah, bilancování, často přítomna smrt, otázky o smyslu bytí, ale opět i láska

Koncert na ostrově – čít 4 str.88 - možná tím míněna láska a poezie jako hodnoty, zlidšťující nevlídný svět, bilancující poezie

Morový sloup (verše z let 68-70) – čít 4 str.89 - původně zakázaná, ale vyšla v samizdatu a v exilu; vrcholná sbírka tohoto období; hořkost ze situace po sovětské okupaci, z normalizace, z úpadku obecné mravnosti, bezduchosti života; obava z totalitní moci jako z moru, proto jakoby postavil morový sloup – umělecké dílo jako prosba za odvrácení, překonání moru, toho, co ohrožuje život člověka i země; hořkost i z básníkovy nemoci a samoty, ale i zde píše o krásách života, i když z pohledu stáří, loučení se životem

Býti básníkem – čít 4 str. 90 - poslední sbírka

Všechny krásy světa – čít 4 str. 91 - vzpomínková próza

František Halas (1901 - 1949)

sbírka V řadě – čít 4 str. 91 – verše z doby okupace, osvobození, květnového povstání; titul naznačuje jeho postoj i pozitivní očekávání; drsným neoslavným způsobem popisuje květnové povstání; dominuje motiv smrti; vyjadřuje odpovědnost vůči padlým; verš disharmonický, nelibozvučný, bez plynulosti, zkratkovité, výkřiky, výrazy expresívní, i nespisovné, vulgarismy; např. báseň Barikáda

sbírka A co? – čít 4 str.93 – už není „v řadě“, návrat k tragičnosti, neboť zklamán poválečným vývojem, znepokojen zejména situací po roce 48, děsí ho první projevy totalitní moci – laciný optimismus, bezduché řečnění, uniformizace života apod.; forma disharmonická, opakuje se naléhavá otázka „A co básník?“

Vítězslav Nezval (1900 – 58) - poezie nedosáhla předválečné úrovně, poplatnost režimu, angažovanost v procesech; píše oslavnou socialistickou poezii: Stalin, Zpěv míru.

Jen výjimečně opravdovější, skutečná poezie, intimní, reflexívní, se vztahem k rodné zemi, k Praze, matce, návraty do dětství, na Moravu; např.sb. Chrpy a města – čít 4 str.94 - báseň Na břehu řeky Svratky

František Hrubín (1910-71)

- přírodní a milostná lyrika, intimní, křesťansky založená, později také básník obav o osud země, domova, světa; také prozaik, dramatik (viz u dramatu, např. Srpnová neděle), překladatel, největší moderní autor poezie pro děti; vždy měl čisté svědomí, nikdy se nezpronevěřil, i z básní cítíme čistotu a pokoru.