Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

- tento nový kult, i když jde proti Bohu, tak mu vlastně slouží, je to paradox, z té ubohosti lidí vytváří kříž, symbol, který chtěl zatratit, zničit, ale to se nedá, protože to je znamení jediné skutečné moci nad světem

Čtyři léta, Dům strach – verše z vězení

Mladší generace

Zdeněk Rotrekl (1920)

- duchovní lyrika intelektuálního rázu, vyžaduje zamyšlení, ale zároveň i velmi expresivní, mísí se realistické autentické konkrétní detaily s vizemi, imaginací

- jazyk a výraz velmi kultivovaný, vytříbený

Život: narozen v Brně, za okupace totálně nasazen, po r. 1948 vyloučen ze studií na FF MU (filozofie, historie, dějiny umění), 1949 odsouzen k trestu smrti, změněno na doživotí, do r. 1962 v nejtvrdších lágrech, 1968 rehabilitován, promoce na FF UJEP v Brně, v období normalizace v disentu, celých 40 let (48-89) nesměl publikovat, vycházel pouze v exilu a samizdatu, po r. 1989 opět činný v kulturním životě.

Poezie oněch 40 let (vychází ve výborech):

- v obrazech básníkova hluboce procítěného života najdeme vždy motivy dětství, domova, rodného města Brna, ale i motivy z vězení;

- ve verších dominuje neustálý zápas o identitu křesťana ve světě totalitní ideologie

- bojuje o svou víru, neustále ji hledá, má naději, víra je mu zápasem o víru (tím se liší od těch, kteří jsou si jisti), k Bohu i ke světu má složitý vztah, proto v poezii motivy přibližování, dotýkání, hledání, uvádění, naděje, učí se objevovat, učí se věřit, např. básně Co se někdy ztrácí, Co někdy bývá, Co se někdy stává

Skupina 42(42-48) – nová generace básníků

- básníci: Kolář, Blatný, Kainar, patří k nim i výtvarníci

- poezie velkoměstské periferie, která představuje cosi provizorního, nestálého; odpovídá to jejich životnímu pocitu, to město jim bylo každodenní samozřejmostí, je obludné, odpuzující, ale v něm nakupeno nejvíc života

- místo básnické řeči volí prozaickou řeč ulice; hovorové, slangové výrazy, volný verš → prozaičnost, depoetizace verše, syrový realismus

- ovlivněno existencialismem

Jiří Kolář (1914 – 2002)

- básník intelektuálního typu, překladatel, světoznámý výtvarník; od r. 80 v Paříži

- typické je pro něj neustálé hledání umělecké cesty, experimentování a spojování literatury a výtvarného umění (koláže)

– období v duchu Skupiny 42 (40. léta):

situaci člověka v současném světě vidí tragicky - halasovská linie (jako Kainar aj.) - sbírky:

Ódy a variace – str.109 - pravý opak vznešených ód, obraz drsné reality velkoměsta; variace – různé úhly pohledu;

Dny v roce – str.109 - nový prvek – deníkový ráz; zvyšuje autentičnost, básník jako očitý svědek, básně skládá z útržků všedních rozhovorů, monologů, situací, detailů (po vzoru výtvarné koláže to montuje dohromady)

Roky v dnech – str.110 - deníková forma, mýtus všedního dne; přesně datované dny, které vyvolaly určitou kratičkou úvahu, myšlenku