Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- nejvíc odsuzuje lhostejnost, zpohodlnění, ochotné přizpůsobování
- po formální stránce – dlouhé větné celky, souvětí, často přesahy myšlenek mezi verši, nepravidelné členění na strofy, často první delší část básně oddělena pomlkou od druhé, v níž je pointa, jádro básně
- v jeho tvorbě nejsou vývojové zlomy, etapy, je jednotná, stále týž životní pocit
40. léta - sbírky:
Marné milování, Pulsy – už v nich důraz na okamžiky koncentrovaného intenzivního života; motivy krve, pulsování, tepny ve smyslu – krev, to je sám život, pulsující a za život se platí krví
50. léta
Divoké kačeny – s. 131 - báseň Tráva – častý motiv trávy je symbolem lidské nezdolnosti, tak jako tráva se člověk stále vzpřimuje, nebojí se žít dál
Ortely a milosti – s.131 - ortely vynáší básník nad životem, který je jen zvykem; milosti uděluje intenzivnímu životu, aktivitě
60. léta
Svlékání hadů – s.133 - proti lhostejnosti, pohodlnosti, odlidštění; snaha vyburcovat člověka z klidu, ukázat mu jeho odpovědnost za sebe i za lidstvo; báseň Cosi je ve vzduchu
Šokovaná růže – s.133 - reakce, rozhořčený nesouhlas po sovětské okupaci; báseň Tehdy
To královské – 5 dramatických dialogů a v nich je moudrost skryta za maskou bláznovství (Rozhovory bláznů)
70. - 80. léta – samizdat, exil, (několik sbírek vyšlo i oficiálně)
Agogh (v Mnichově)– s.134 - vrcholná sbírka, tajemná postava ze SZ – poražený bojovník; symbol lítosti, smutku, stylizuje se do něj sám básník – reakce na atmosféru normalizace, pocity prázdnoty, nicoty, marnosti → tíseň, veškeré úsilí o nápravu zbytečné; drsné, hořké, skeptické verše, jedinou útěchou je láska; báseň Pleonasmy (čít Prokop s.38) – (pleonasmus = stylistická figura, z logického hlediska nadbytečnost, z uměleckého slouží ke zvýraznění či hravosti, př. modrý blankyt, vidět na vlastní oči) – zde pleonasmy mají sloužit zřejmě ke zvýraznění opravdovosti oproti prázdnotě; v 1. části básně demagogické prázdné žvásty, povinný optimismus; ve 2. části opravdové, plné, intenzivní prožitky, pocity, vjemy barvy, chuti, vůně, krásy – zde právě užity pleonasmy; celá báseň jedno dlouhé složité souvětí
Jan Skácel (1922-1989)
Patří k nejvýznamnějším českým básníkům 20. století. Publicista a redaktor – v Rovnosti, rozhlase, zejména však v letech 1964-70 šéfredaktor Hosta do domu – vytvořil z něj unikátní literární časopis, psal do něj i tzv. drzá interview (fiktivní, např. s osobnostmi, které již dávno nežijí apod. Psal i krátké prózy (také do Hosta), bývají označovány: kurzívky, „malé recenze“, sloupky, fejetony – soubory těchto próz: Jedenáctý bílý kůň (60. léta), Třináctý černý kůň (posmrtně). Psal i verše pro děti: Pohádka o velikém samovaru, Jak šel brousek na vandr, Uspávanky, Kam odešly laně, Proč ten ptáček z větve nespadne aj. s. 136