Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

- vrchol tvorby: básnické deníky:

Očitý svědek, Prométheova játra – str.111 - psáno 49, 50, r.52 za to vězněn, v r.70 rozmetána sazba, vyšlo v samizdatu, v exilu, pak po r. 89; název naznačuje, že půjde o drastické expresívní syrové obrazy hrůz, brutality totalitního režimu; píše jako očitý svědek, ale i jako rozhněvaný soudce podlosti mocných i jejich přisluhovačů a ubohosti ostatních, např. básně Mezi tupci (str.111), Termiti (Prokop s.40);

- v 60. letech je stále výraznější experimentování a spojování s výtvarným uměním, vytvořil si pro to název „evidentní (konkrétní) poezie“ – Básně ticha (s.112)

autentická poezie – jako by ani sám nestylizoval, autentické záznamy, výpovědi – sbírka Vršovický Ezop (s.113)

Ivan Blatný (1919 – 1990)

- narozen v Brně (i pochován, převezen z Anglie)

- jeho poezie se postupně proměňuje a nakonec spojuje několik typů poetiky:

1) počáteční poetistická hravost, melodičnost, dokonalý rým a rytmus, vliv Seiferta i výtvarného umění a hudby: sbírka Paní jitřenka – s.115

2) syrový realismus Skupiny 42 - všední zážitky, situace, prozaičnost:

Melancholické procházky (rodným Brnem) – s.115 - šedivé scenérie předměstí, pocity marnosti, nostalgie nad plynoucím časem;

Tento večer – s.116 – přichází zlom, rozbití formy, nestylizované zaznamenávání útržků rozhovorů a situací (při chůzi městem), volný verš, hovorová řeč, metoda koláže.

3) r.1948 cesta do Velké Británie, zůstal tam v emigraci, strach z únosu zpět a nové prostředí ho přivedly do psychiatrické léčebny, zde do konce života, ale stále píše, posíláno do Toronta Škvoreckému, vydáno v exilu: k předcházejícím metodám ještě surrealismus, snovost, řetězení představ, vzpomínek, autentických prožitků, princip koláže, jakoby střihový film; plné stesku, smutku, samoty, ale ne rezignace, snaha překonat to; v bolestných vzpomínkách se často objevuje Brno, Praha, přátelé, mládí:

Stará bydliště, Pomocná škola Bixley (s.116-7)

Josef Kainar (1917 – 71)

- básník, hudebník, kreslíř, dramatik, novinář (psal rozhlásky – vtipné veršované komentáře – viz už u Basse), fotograf, psal i pro děti

charakteristika poezie:

- existenciálně laděná, navazuje na halasovskou linii (typ), jeho životní pocit měl blízko k halasovskému tragismu, tj. neuhýbá před životní tragikou a ošklivostí, ale překonává je, často pomocí hořké ironie a sebeironie,

- životní skepsi a smutek z lidského údělu přeměňuje (vyústí to) v touhu po lásce,

- poezie je záměrně nepatetická, nepoetická, je v ní disharmonie, drsnost, syrovost, často vyrůstá báseň z jedné metafory, která se dále rozvíjí, obaluje (i tím navazuje na Halase)

- do lyriky vnáší epické prvky (sklon k příběhovosti, epičnosti)

Dílo má 2 vrcholy, jednak ve 40. letech (skupina 42) a pak 60. léta (vyjadřuje pocity generace 60. let – spojován nejvíce s ní); mezi tím v 50. letech jakýsi úlet či omyl v jeho tvorbě, psal socialistickou oslavnou poezii (Veliká láska, Český sen)