Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
40. léta – základní pocit je tíživá, tragická osudovost, hořká ironie, prozaický verš:
Nové mýty – s.119 - všední události povýšil do podoby nových mýtů, např. báseň Stříhali dohola malého chlapečka (i zhudebněno – V. Mišík) – jde o první krůček z blaženého dětství k dospělosti; chlapečkovo uvěznění v židli je prvním ochutnáním nesvobody, manipulace, nesvobody světa dospělých, z něhož není úniku
Osudy – člověk je hříčkou v rukou osudu, např. báseň Ryby – zdánlivě svobodné ve svém živlu (vodě), ale nikdy ji nepoznají zvenčí, nemohou ji opustit; podobně člověk nemůže skutečně znát svůj svět, nemůže ho vidět zvenčí, je v něm uvězněn, je to jeho osud
60. léta – návrat k opravdové poezii, vlastní tvůrčí metodě, k složitému pohledu na člověka:
Člověka hořce mám rád – s.120 - protože ho má rád i s jeho chybami, omyly a hříchy
Lazar a píseň – s.120 - člověk už není bezmocný, nese svůj životní úděl, padá pod ním, ale zase vstává; už vnímá oba póly v životě – to radostné i tu úzkost, smutek, smrt; hojně využívá obecnou češtinu; např. báseň Jaký to s ním bylo – odhaluje lehkomyslnost, povrchnost člověka (jako dítě padal, pak se naučil nepadat, různé věci se naučil a klátí se po světě s rukama v kapsách až s přílišnou sebedůvěrou) a lhostejnost okolí; v závěru - zda jsou ostatní oprávněni ho soudit – jsou stejní jako on
Moje blues – životní bilancování, přijímání proměnlivosti i složitosti života, vyústí v obhajobu života a lásky („Hledejte lásku. Jak ji slepec hledá. A jděte po lásce jak psi.“)
Václav Hrabě (1940 – 65)
(už ne Skupina 42) další /vedle Kainara/ významný představitel životních pocitů generace 60. let , ale oslovuje i další generace mladých (i jejich pocity vystihuje)
- inspirován beatniky (Ginsbergem) – jde v jejich stopách, stylizuje se do role vyděděnce, rebela – člověka, který stojí vědomě na okraji spořádané společnosti
- jeho verše – upřímné, otevřené výpovědi citů a pocitů, velmi autentické, za všech okolností touží žít naplno, volně, svobodně, vzpírá se jakémukoli útlaku či manipulaci, kulturní i politické, nedůvěřuje ničemu oficiálnímu (autoritám)
- provokativně ironizuje jistoty a normy starší generace, odsuzuje snobismus, konzumní způsob života (např. Blues pro bláznivou holku - s.141)
- často zachycuje Prahu 60. let (např. Báseň skoro na rozloučenou); romantickou lásku – prožívanou naplno, bez falše, opravdově (Variace na renesanční téma - zhudebnil Mišík)
- na jeho poezii je znát, že byl i hudebník, inklinoval k jazzu – styl jazzové improvizace; často blues, volný verš
- za svého života nevydal žádnou sbírku, jen něco v časopisech
- zemřel neznámý, popularity se nedočkal; smrt: nešťastná náhoda po setkání s Ginsbergem, sbírky vycházely posmrtně, výbor Blues pro bláznivou holku.