Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

Další skupiny a proudy:

Surrealistická skupina

- ve 40. letech a pak v 60. letech; vůdčí osobností Vratislav Effenberger – básník; další: Záviš Kalandra (byl popraven), Zbyněk Havlíček, Petr Král atd.

Skupina Ohnice

- už za okupace, hlásí se k odkazu Ortena, mají blízko k existencialismu

Socialistický realismus

- od 48 do pol. 50. let se píše socialistická poezie

- schematismus – zjednodušení, povinný optimismus, povinně občanská a politická témata (oslava vítězství socialismu, oslavy osobností, výročí) – Nezval, Pujmanová, Noha, Branislav, Taufer, Pilař, Skála aj.

- frézismus – extrémní snaha uplatnit dogmaticky socialistický realismus, poezie s motivy z továrních hal; vrcholem byla akce „pracující do literatury“ – každý dělník může napsat báseň (s.107)

Skupina kolem časopisu Květen (květňáci)

- od pol. 50. let kolem časopisu Květen: Miroslav Holub, Jiří Šotola (i prozaik a dramatik), Karel Šiktanc, Milan Kundera (dočasně)

- píší tzv. „poezii všedního dne“; navazují na Skupinu 42, na Wolkera, Préverta, neorealismus

- poezie protiromantická, založená na racionálním pozorování, na evidentních faktech, prostá, nepatetická

Miroslav Holub (1923)

- věcný, střízlivý, přesně pojmenovává, strohé, úsporné, málo metafor, projevuje se jako vědec (povoláním lékař a biolog)

- básně ústí vždy do etické pointy, hlavní hodnoty, které uznává jsou houževnatost, dřina, odvaha, víra v něco, úsilí, aktivita, činy

- výsměchem a ironií stíhá netečnost, nezájem, omezenost, pochybnou sebejistotu a brutalitu lidí, kteří mají nějakou moc

sbírky Achilles a želva – s.128 - zde Achilles, slavný hrdina, klesne, ale želva jde vytrvale a houževnatě dál; báseň Kaprál, který probodl Archiméda – vysmívá se tuposti „kaprálů“, kteří chtějí zavřít cestu poznání, zabít myšlenky

sbírka Jdi a otevři dveře – s.129 - i stejnojmenná báseň – potřeba aktivity; báseň Pes v lomu; báseň Diskobolos – apokryf o tom, jak Diskobolos zkameněl – výstižné podobenství o době stalinismu, o deformující síle byrokratismu, o jeho schopnosti umrtvit sílu, kreativitu, nadání.

Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu

Volné literární sdružení, v něm dva z největších básníků 20. století (Mikulášek, Skácel)

Oldřich Mikulášek (1910 – 85)

Patří k nejvýznamnějším českým básníkům 20. století. Redaktor a publicista (Host do domu, Lidové noviny, Rovnost, rozhlas), narozen v Přerově, žil v Brně

poezie:

- myslitelská, meditativní, reflexivní, oproti Skácelovi vypjatě dramatická, vzrušená, plná protikladů (neboť i život je neustálé střetávání protikladů);

- vyzývá k plnému intenzivnímu životu, život je boj a boj je to, co dělá život životem; klade důraz na chvíle koncentrovaného života, okamžiky, kdy člověk strašně „je“, plně; to přináší hlavně láska, ale je to krvavě vážný cit, vášnivý, ne něco hravého, milostné básně prostupují celé dílo