Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

- v 50. letech kritizován z ideologického hlediska, 15 let (48-62) nesměl publikovat,

- v 60. letech vydával i to, co bylo psáno v období zákazu, navazuje na svou meziválečnou náročnou, čistou, filozofickou, hledačskou poezii se složitou metaforikou, 2 linie:

Lyrika: čít 4 str. 83 - 85

Mozartiana – pocta Mozartovi, ale i úvahy o smyslu bytí, o umění, o Praze; nad tragikou Mozartova osobního života úvahy o tragice lidského údělu vůbec

Na postupu – hledání smyslu poezie a poslání básníka

Bolest – drobné básně, motivy - bolest, láska, matka, život, smrt, mravní odpovědnost; zachycuje jakoby neustálý vnitřní dialog člověka a světa; verše plné zámlk, otázek, zvolání

Lyrickoepická tvorba:

Noc s Hamletem – čít 4 str. 83 - rozsáhlá báseň, noční rozhovor s Hamletem, konfrontuje s ním názory na věčné filozofické otázky (kdo jsme, odkud a kam jdeme, zda jsme či nejsme zatraceni), opět se snaží poodhalit tajemství lidské existence, ale řeší i konkrétní věci (smysl poezie, vztah člověka a dějin, láska, dobro a zlo); zarámováno na začátku pasáží o dětství a na konci oslavou matky – jistoty, bezpečí, nezištné pravé lásky; forma dialogu, meditace, podle něj je to cesta k překonání povrchnosti, prohloubení pohledu; verše aforistické, nadčasové.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986) - díla od roku 1945:

Přilba hlíny – čít 4 str.86 - i básně z doby okupace, z doby osvobození, z konce války; smutek nad padlými, hold statečné Praze, hrdinům na barikádách, osvoboditelům;

báseň Květnové noci – dramaticky vzrušená básnická reportáž, obraz 5 nocí, využito gradace

Píseň o Viktorce (50) – čít 4 str. 86 - cyklus 7 zpěvů, typické seifertovské téma lásky a stesku, lze brát jako podobenství - v pozadí smutného příběhu Viktorky stále i obraz autorky, neustálá konfrontace jejich osudů, stíny smutku i v básníkově duši; apostrofa lásky v závěru 4. zpěvu patří k nekrásnějším milostným veršům; celkové vyznění – píseň o síle a osudovosti lásky (pocity štěstí i bolesti), dokonalá rytmicky pravidelná písňová forma; oslava lásky jako nejvyšší hodnoty, přesto dobovou cenzurou kvůli tragickému podtextu dílo označeno za protilidové, nepřátelské socialismu, jako útěk od nadějné přítomnosti (byl povinný optimismus), jako znevážení B. Němcové (vždyť marxistická literární historie ji považovala za bojovnici za lepší společnost), básník zostuzován jako šiřitel úpadkových nálad a deziluze.

- po nucené odmlce (po Viktorce):

sbírka Maminka (54) – čít 4 str.88 - v době, kdy se pořád píší ódy na Stalina a bombastická hesla o socialistické budoucnosti, Seifert si stále uchovává opravdový prostý lidský cit; obraz maminky – obětavá, dobrotivá, upracovaná, není to ale sentimentální, nad vším lehký nádech smutku, nostalgie (jako obvykle); prosté vyjádření synovského citu, upřímné, něžné, vroucí; méně metaforiky, opět dokonalá písňová forma.