Česká literatura doby Karla IV_

Česká literatura doby Karla IV.

(2. pol. 14. století)

V období od Karla IV. do doby husitské vrcholí demokratizace literatury (její součástí i dřívější laicizace = zesvětštění literatury, které též znamenalo jisté rozšíření, demokratizaci literatury). Jde o zpřístupnění literatury dalším vrstvám – po šlechtě (to již dříve, právě při laicizaci) dále vrstvám měšťanským a nakonec i lidovým. Znamená to, že studenti (žáci), měšťané a lid se postupně stávají tvůrci i vnímateli literatury; s tím souvisí i žánrové a tematické rozšíření literatury.

V době vlády Karla IV. rozkvět kultury a umění, Praha kulturním střediskem střední Evropy. 1348 založena Karlova univerzita, přispěla k rozvoji literární tvorby, i naučné, např. veršované slovníky Bartoloměje z Chlumce, zv. Klaret. V 70.- 80. letech byl pořízen úplný překlad Bible do češtiny. Prudký růst česky psané literatury, vedle toho se udržuje i latina. Sám Karel IV. napsal vlastní životopis v latině Vita Caroli – má historickou i literární hodnotu, psal jej pro své syny, aby se z jeho správných i chybných činů mohli poučit, zachycuje mládí ve Francii, pobyt v Itálii a první léta své vlády v Čechách (do 1340); prolínají se osobní prožitky s veřejným působením, četné jsou náboženské a morální úvahy, občas citově podbarvené pasáže, např. líčení návratu do Čech r. 1333.

Přehled literární tvorby dle žánrů:

Legendy - mají spíše beletristický ráz (tj. už ne jenom vzdělávat věřící, ale i zaujmout a pobavit), často vycházely z latinských předloh, můžeme rozlišit 2 typy.

1. typ – vysoký styl, náročný, obrazný jazyk – mnoho symbolů a přirovnání, vybroušená

forma (náročný, pravidelný osmislabičný verš, jemná eufonie, zvuková působivost)

– exotické náměty, řeší obecné filozofické a teologické otázky
– je spíše pro vzdělance a vyšší vrstvy
Legenda o sv. Kateřině (pol. 14. stol.) - umělecky patří k vrcholům středověké evropské poezie. Vypráví o princezně Kateřině (z Alexandrie na poč. 4. stol.), která se ve snu zamiluje do Ježíše, a proto přijímá křesťanskou víru a stane se jeho nevěstou, zasvětí mu svůj život (zásnuby ve 2. snu). Císař ji však chce pro svého syna, proto svolá 50 pohanských učenců, aby jí vyvrátili její víru. V diskusi ale naopak Kateřina svými argumenty všechny přesvědčí a obrátí na křesťanství. (Možná i proto byla oblíbenou světicí Karla IV. a patronkou artistické fakulty UK.) Císař chce Kateřinu zlomit mučením, ona ale hrdě snáší všechna muka, i bičování, a když jí setnou hlavu, místo krve prýští bílé mléko jako symbol čistoty. Po smrti se stává svatou, pomocnicí Kristovou. Symbolické jsou i barvy na jejím těle při bičování, např. červená (žár lásky), modrá (věrnost), zelená (stud), bílá (naděje). Děj je obohacen o lyrické prvky.Je zde zachycena (ve středověké literatuře nebývalá) hloubka milostného citu. Vyznívá tak, že největší láska přináší a dokáže snášet i největší utrpení. Objektem lásky je Kristus, jde o tzv. erotickou mystiku (i mystickou erotiku), bude hojně v baroku.