Česká literatura doby Karla IV_
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Děj: Mastičkářův sluha Rubín ironicky vychvaluje mistra i jeho zboží (léky), vlastně se mu tím vysmívá. Nikdo se k nim nehrne, přichází však 3 Marie - vážná část, přerušena opět komickým výstupem - žid Abrahám přináší svého mrtvého syna Izáka, následuje parodie na vzkříšení.
Satiry – 2.pol.14.století, poprvé se zde objevuje ostrá společenská kritika prostřednictvím humoru; prostý přístupný jazyk, nejznámější satiry uchovány (zapsány) v tzv. Hradeckém rukopise
Desatero kázanie božie – veršovaná skladba, pojatá jako kázání, u každého přikázání kárá 3 skupiny hříšníků (tj. všechny vrstvy společnosti), nejvíce se věnuje 7. přikázání, zde podobenství o včelách a trubcích – pohrůžka všem, kdo žijí z práce jiných (budou jako trubci vypuzeni včelami z úlu)
Satiry o řemeslnících a konšelích – 7 veršovaných satir na 7 profesí (např. řezníci, pekaři, ševci, konšelé atd.), hlavní výtkou bývá nepoctivost, okrádání zákazníků, úplatnost konšelů…), mnohé má platnost dodnes.
Světská epika -14. století, pěstuje se hlavně zábavná rytířská epika
Tristram a Izalda - rozsáhlá veršovaná skladba plná dobrodružství a milostných motivů
Trojánská kronika - o trojské válce, ale zasazeno do období středověku, prozaická, velmi oblíbená až do 19. stol., pravděpodobně 1. tištěná kniha u nás (asi 1468 nebo 1479).
Alegorické skladby – alegorie (= jinotaj) – nepřímé vyjádření něčeho obecného (představ, dějů, jevů, vlastností, myšlenek) pomocí konkrétních obrazů (příběh, v němž je tento hlubší, závažnější význam skryt), proto má 2 roviny (plány)
1. konkrétní – příběh, často aktualizace jiného literárního díla
2. symbolická - filozofický, teologický či mravní význam;
často se využívá personifikace (=zosobnění abstraktních pojmů, např. postava Neštěstí);
alegorie oblíbená, příznačná pro středověkou literaturu.
Nová rada (konec 14.stol.) - autor Smil Flaška z Pardubic z vysoké šlechty, synovec 1. pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, spory s Václavem IV., účast v odboji proti němu;
skladba je alegorická, veršovaná, didaktická (poučná), zvířata v ní radí nastupujícímu králi (lvu), jak vládnout; střídají se rady vážné (levhart radí nespoléhat na neurozené a cizince) i ironické (např. zajíc radí do boje nebrat těžké brnění - špatně se utíká); vyjadřuje představy vysoké šlechty a svůj kritický vztah k Václavu IV. (asi ještě před roztržkou s ním).
Tkadleček (kolem 1400) - patří k uměleckým vrcholům i v evropském kontextu; próza, náročná myšlenkově i formálně; formou alegorického sporu řeší závažné filozoficko-teologické otázky (např. existence zla ve světě, svoboda lidského jednání, zda člověk může ovlivňovat svůj osud …); autor je vzdělaný, má vytříbený styl; hlavní postavou je spisovatel (právě alegoricky je označen jako tkadlec učeného řádu), diskutuje se zosobněným (personifikovaným) Neštěstím, které zasáhlo do jeho života, zavinilo nevěru jeho milé